Zatímco ti severněji ložení si užívali tovární nádheru moderních mašin (KNS ve Fabrice), my pamětníci jsme se sešli v pivovaru u Kocoura na další připomínce minulosti. Do místní arény dorazil Lešek Semelka se svou inovovanou Společností. Kde se tu u nás vzal, bylo možno poskládat ze střípků – jako předkapela totiž vystoupil Surovej Štefan, jehož vůdčí osobností je Karel Vychytil (kytara, zpěv). Bubeníka, Fandova syna Martina „Pigiho“ Švarce, už bych skoro poznal. Omluvit se musím baskytaristovi. Přece jen je to nějaký pátek, kdy tehdy ještě krátkovlasý Tomáš Sadiv kroutil civilku u nás na ZUŠce a tak jsem ho opravdu nepoznal. No a poslední ze čtveřice je klávesák Jirka Pešek, kterého je možno běžně potkat za pultem železářství pod schůdky… U jejich zahřívacího setu převážně vlastní tvorby si v hledišti podupával i sám hlavní protagonista večera.
A jakou to tedy má souvislost s S.L.S.kou? Na kytaru tam totiž hraje Tomáš Vychytil. Zbytek sestavy tvoří Ivan Maťo (baskytara) a Michal Daněk (bicí). Spolu s nimi nezaměnitelná persona českého bigbeatu zaplněnou arénu svým chraplavým hlasem provedla historií od Blue Effectu přes připomínku popového období až do žhavé současnosti – v příštím roce vychází novinkové album Čas vlků.
A už jsem tu jednou psal, jak je ten svět malej – kde by mě tehdá, když jsem v RBK ve špitále předstíral, že rozumím počítačům, napadlo, že ta blonďatá staniční na interně do toho nějak zapadá. Jenže když ona se jmenuje Vychytilová…
