Od té doby, co jsem dostal od jedné armádní složky dárkem zelený prezervtiv, nedivím se ničemu. Nijak mne nepřekvapují zelení igráčci jako dárek pro návštěvy či nožíky na dopisy za tisíce.
Nikterak mne proto nepřekvapila zpráva, že ministr obrany zaplatil skoro 150 tisíc měsíčně svému mediálnímu poradci. Proti Vondrově staré faktuře za ozvučení sálů při jakési státní honitbě je toto slabý heřmánkový čaj vedle vitriolu.
Ostatně práce pro mediálního poradce je jistě hodně.
Jaký že ten chrabrý civilista přijal úkol?
Kupříkladu analyticky zhodnotit vystoupení pana ministra při kdejaké televizní debatě.
Co asi analýza říka?
Že by měl pan ministr změnit kravatu?
Brýle?
Všechno?
V případě ministra obrany je každá rada vskutku drahá.
Že by trochu potřebovala přežehlit pověst armáda?
Že nakupuje ledadla, která radši ani nelétají?
Tanky, které netankují?
Že se opili dva zpravodajci v zahraniční misi?
(Bóže, druhý den se zase nějaký voják málem zastřelil při čištění pistulky.)
Ale nejvíce mě jímá termín – cituji – napravit mediální obraz.
V případě, že napravuje mediální obraz pana Vondry, měl by si přemalbu platit pan Vondra ze svého (nebo kasička jeho strany) a netahat do toho daňové nevolníky.
V případě, že chce napravovat mediální obraz armády, není mi vůbec jasné, jak toho chce dosáhnout. Placenou inzercí? Podplacením novinářů? Zelenými prezervativy?
Ale hlavně – proč?!
Proč zlepšovat mediální obraz armády?
Když už vypadá jako píča na zdi, proč by měl ještě stát jako od Picassa?
(psáno prvděpodobně pro reflex)
