K obecně známým fyzikálním poučkám patří ta, že chladnutím dochází ke smršťování. Ale ono to nějak platí i mimo fyziku. S poklesem teplot se smrsklo leccos. Dřívější kamion se smrskl na Avii, ohlášené levné občerstvení se smrsklo na várnici s čajem, přítomní početní zástupci médií se smrskli na stálou Novu, jakési nováčky z ČT a omylem se přimotavší ARD, plné náměstí se smrsklo na sotva 70 vytrvalců, halasně oznamované „šokující“ záběry se smrskly na sestříhané záběry z TV a záznam předchozích projevů, a hlavně, nějak se smrskla myšlenka. Původní pláštík požadavků majority se přes odvolání radnice přehoupl k předvolebnímu projevu DSSS. Člověku se vnucuje „Cuī bonō?“ Když přes půl hodiny čekáme, jestli po skončení záběrů proslovů hlavního aktéra ještě něco bude, pronese potomstvo dotaz: „A co jako příště, to se budou koukat, jak se minule koukali?“
Co se bohužel nesmrsklo, ba naopak, je doba konání. První fotku jsem udělal ve 13:03 a poslední v 15:40 (a to ještě pořád nebyl konec). Bohužel délkou konání zájem nenahradíš. Vždyť v celostátních médiích už není z pátku k nalezení ani zmínka. Je to takový povodňový syndrom. Dokud teče a kamery svítí červeně, přijíždějí se předvádět ti důležití a slibují hory s horákama.
{module vdf-mraz}
Ale ještě než oschne bláto, najde se něco jiného a zájem odskáče na druhý konec republiky. Co na tom, že se nezměnilo nic (nebo možná spíš k horšímu). Víme tedy jistě, že jeden ministr suverénně lhal, i když viděl totéž, co my, a nikdy nepovažoval za nutné k tomu říct ani popel. Víme, že druhý ministr sliboval 100 nových pracovních míst, z nichž nejspíš nevzniklo ani jedno, ba naopak lze čekat, že po novém roce opět ubudou i ta stávající. Víme, že všechny připravované legislativní změny skončily přes veškerý humbuk ve stoupě. Víme, že média jsou slušně řečeno zvláštní, když Nový Bor občas řadila na Šluknovsko a počty lidí dělila 10 nebo i 100. Víme, že některá města se snaží, provádějí kontroly a vydávají vyhlášky (ale nevíme, proč to nešlo už dávno). A taky víme, že odstranění satelitů z ubytovny opravdu (dámy prominou) hovno vyřeší.
Konec? Žádný, stav trvá a přitom to vypadá, jako že vlastně nic nestalo. Vypůjčím si slova z konce jednoho článku Nového prostoru číslo 383: „…žít tu spolu evidentně nějak budeme muset.“
PS: A ještě mě trápí jedna otázka. Proč za celou dobu protestů, demonstrací a pochodů na pódiu nevystoupil nikde z těch krutě zmlácených místních? Ono, mezi námi – zná někdo místní toho člověka, který se stal hlavním hrdinou fotky Czech Press Photo 2011?
