Obvyklou úvodní větu o původu jména si v případě Roztok můžeme tentokrát odpustit. Pokračujme první písemnou zmínkou – ta padla s rokem 1233.Krom existence vodní tvrze z té doby byl tady doložen opatský dům s poplužním dvorem, který vlastnil břevnovský klášter. Nemá smysl zabývat se všemi vlastníky Roztok, zmiňme proto jen Reinharda z Remeše, jednak proto, že roztockou tvrz zásadně přestavěl a také proto, že o ni v době husitský válek jako zarytý Zikmundovec přišel a pak zase nabyl, načež ji po jeho smrti jako královskou odúmrť získal Ladislav Pohrobek. Roku 1565 se v Roztokách usídlil David rytíř Boryně ze Lhoty, který tvrz opět přestavěl – na pohodlný dvoupatrový renesanční zámeček, který se komunistům nepodařilo zcela zničit a kde je od roku 1957 respektive 1961 Středočeské muzeum.
{module roztoky}Po bitvě na Bílé Hoře se Roztoky dostaly do rukou císařským Lichtensteinům a rod si podržel toto panství plných 180 let. Byť jim účast na hrabivé konfiskaci majetku české šlechty můžeme těžko odpustit, pravdou je, že na zámku aspoň zřídili pivovar, který vydržel až téměř do roku 1890 – a nebyl to malý podnik, vařil 5 tisíc hektolitrů piva ročně.
Když se v půli 19. sto-letí prohnala obcí drážďanská dráha, staly se Roztoky rázem oblíbe-ným letoviskem a cílem výletníků. Tak trochu za to mohl i Josef Leder, od roku 1839 majítel zámku i statku; zpřístupnuil pozemky podél potoka a posavil tam zahradní restauraci Na Háji.
Škoda, že z ní už stojí jen dvou-třímetrové valy v kopci nad Bělinou. Byť se nefotografují právě nejlépe, zvláště když se na výlet do strmého kopce pustíte v sandálech, snímek přikládám; a ještě k tomu jednu roztockou cihlu z ruin s kolkem R pro Honzu Zavřela.
A drb od Áška – prý se tu scházeli Sládkovci. Ovšem tím nemíním politickou stranu, nýbrž dávné literární uskupení.
Ale vraťme se ke slovům, že se Roztoky stávají oblíbeným místem letních bytů.
Tak třeba tzv. Malý mlýn čp. 5 v roce 1860 koupil František Augustin Brauner (zemřel 1880), významný politik, muž osmačtyřicátého roku, a tak se Roztoky staly jedním z důležitých středisek tehdejší české politiky. Jeho dcera Zdeňka byla zase známou malířkou (zemřela 1934), tak tu politiky vystřídali umělci, Zeyer, Mrštík, Bílek, Zrzavý, Šalda, Chittussi, Jurkovič, Švabinský atd. atd. – Braunerové ateliér po krátkou dobu koncem 60. let vlastnil Jiří Trnka, dnes ho spravuje muzeum.
Vilu č. 99 (foto níže, arch. Antonín Rosenberg, 1874) zase v roce 1903 koupil národohospodář a „ministr orby“ Albín Bráf, nepřímý příbuzný Palackého, který tu v létě 1912 zemřel.
Architekt Rosebnerg v roce 1874 vystavěl i vedlejší vily č. 97 a 98.
Pozornost věnujme i osobnosti roztockého stavitele Františka Pavikovského. Jeho vlastní vila v Bělině č. 103 není sice zrovna vzhledná, ostatně byla dostavěna a navíc právě prochází rekonstrukcí, lépe ale dopadly č. 105 (foto níž), 106, 107 a vily č. 110 a 125 (foto dole) v neuzavřené zahradě vedle vinného sklípku, které patřily Sigmundům Haurowitzovým, mladšímu a staršímu.
Zajímavý je také tzv. Zámeček čp. 10, vzniklý na místě Nového mlýna v roce 1869, který ve 20. letech patřil Mořici a Marii Lobkovickovým – na ten jsem při minulé procházce Tichým údolím zapomněl.
Pohleďme na fotografii další význačné roztocké osobnosti – doktor Čeněk Rýzner (1845 – 1923), archeolog, objevitel únětické a řivnáčské kultury, který svými nálezy inspiroval Alše, Brožíka nebo Kosárka.
A připomeňme další – manžele Zaorálkovy, sochařku Hedviku a překladatele Jaroslava, nebo tvůrce animovaných filmů Lubomíra Beneše.
A máme tu další oblíbené roztocké téma – penicilinka. Vznikl těsně po 2. světové válce, o jejíž vznik se významně zasadil roztocký občan, tehdejší ministr zdravotnictví Adolf Procházka, spolu s úřed-níkem ministerstva techniky Jaroslavem Cuhrou, snad nejdéle „sloužícím“ naším politickým vězněm (odseděl si přes 17 let).
*
Ale byly tu i jiné zajímavé fabriky, třeba roku 1870 tu Jan Felkl vybudoval továrnu na globusy, což byl v c.k. mocnářství podnik zcela ojedinělý.
A je třeba zmínit i horní Roztoky, kam se po roce 1887, kdy byla zprovozněna známou serpeninou, výstavba přesunula. Tam třeba najdeme kostelík Narození sv. Jana Křtitele, pravda, ten je už z let 1865-7, nebo Husův sbor.
Přestože Roztoky byly na městys povýšeny už v březnu 1893, znak jim císař neudělil a získaly ho až v říjnu 1968. V jeho levé půli je plamenná přemyslovská orlice, v levé něžný květ třešně.
(zdroj Hana Hermanová, Slavné vily)
