Tato ojedinělá humanitární a kulturní akce se konala poprvé v roce 1990. Setkala s ohlasem a úspěchem, a proto se z ní stala tradice. Program Týdnů pro duševní zdraví probíhá pravidelně každý rok vždy od 10. září do 10. října, tedy dne, který je Světovým dnem pro duševní zdraví. Smyslem celé akce je co nejvíce informovat veřejnost o problematice duševně nemocných, mentální hygieně jako prevenci duševních onemocnění i o aktivitách organizací působících v sociálně zdravotní oblasti a tím přispět ke zlepšení postoje k duševně nemocným a větší toleranci společnosti.
„Této akce se Agentura Pondělí účastní každý rok, každý rok se snažíme seznámit širokou veřejnost s lidmi se zdravotním postižením, vyzvat společnost k tomu, aby nebyli k této problematice lhostejní a představit jim Agenturu Pondělí jako organizaci, která se k handicapu neotáčí zády“ říká ředitelka Agentury Pondělí Monika Lampová.
Program Týdnů pro duševní zdraví v Rumburku zahájila vernisáž obrazů uživatelů Agentury Pondělí. Obrazy výtvarné skupiny PALETA byly v domě kultury Střelnice k vidění od 19. 9. – 30. 9. 2011 a jsou vystavené v aukčním prodeji na webu Agentury Pondělí. „Vernisáž jsem pojmenoval „JAK DUŠE MALUJE“, protože si myslím, že uživatelé mají duši velikou, čistou a otevřenou. Jsou studnicí nápadů, kreativity a fantazie.“ S úsměvem povídá Zdeněk Staněk vedoucí skupiny „PALETA“.
Další akce následovala v pátek 30.9. a to slavnostní bubnování a pochod městem, pod názvem DUCHOLOĎ. V současné době jsou na severu Čech, demonstrace na denním pořádku, ovšem Agentura Pondělí bubnovala za věc smysluplnou a důležitou. Bubnovalo se pro duševní zdraví a reprezentovala se činnost Agentury Pondělí. Celé bubnování zakončila hudební tečka v restauraci Kovárna, kde zahrál i se svou kapelou, zaměstnanec Agentury Pondělí René Habich.
Poslední akcí Agentury Pondělí na podporu Týdnů duševního zdraví bylo promítání filmů s tématikou života lidí s handicapem, a to v pátek 7. 10. 2011.
Dopoledne proběhlo představení pro rumburské střední školy v rámci projektu „Jeden svět na školách“. Ve spolupráci s Domem kultury Střelnice jsme promítli dva dokumentární filmy, zakončené malým tematickým povídáním. Studenti měli možnost nahlédnout do „jiného světa“ , do světa lidí s handicapem. Mohli se seznámit s nelehkým zařazením těchto lidí mezi běžnou společnost a obecně se podívat na vnímání života z jiného úhlu pohledu. Během promítání prvního dokumentu „Jako motýl“ se vytvořila jakási zvláštní atmosféra – sál ovládlo hrobové ticho, oči studentů pozorně sledovaly plátno a na závěr přišel potlesk… Sál byl navíc plný do posledního místečka, čímž byl tento dojem ještě více umocněný. Druhý dokument měl trochu odlehčenější nádech, problematika integrace handicapovaných lidí do společnosti v něm byla nastíněna pozitivněji a s větším nadhledem. Studentům byl také promítnut minifilm o Agentuře Pondělí a jejích činnostech, na který jsme navázali debatou a rozhovorem s jedním z našich uživatelů, s Pavlem. Byli jsme mile překvapeni otázkami studentů, jak se zajímali o akce Agentury i o Pavla. Z celého dopoledne jsme měli velice dobrý pocit, že jsme měli šanci předat myšlenku dál, a to mladé generaci, která svým přístupem může hodně změnit.
Odpolední promítání pro veřejnost jsme pojali jako filmový minifestival s názvem „Jeden film“, kdy měli diváci možnost shlédnout dva filmy zaměřené podobně jako dopolední promítání. Oba filmy – „Skafandr a motýl“ a „Uvnitř tančím“ divákům přiblížily, jak se cítí člověk uvězněný ve svém těle, jakou snahu je schopen vyvinout pro maximální kvalitu svého života, co vše prožívá a cítí. Návštěvnost nebyla sice tak hojná jako dopoledne, ale měli jsme dojem, že filmy dokázaly zaujmout i dojmout. Rostislav Souček koordinátor promítání dodává: „Jsem rád, že se akce povedla a velice mě překvapili názory, aktivita a přístup, především studentů, v prvním bloku“.
Touto třetí akcí ukončila Agentura Pondělí svůj program v rámci týdnů pro duševní zdraví. Věříme, že se nám podařilo přiblížit občanům na Šluknovsku problematiku lidí s postižením a prezentovat práci Agentury Pondělí. Snad se nám povedlo ukázat, že osoby se zdravotním postižením si zaslouží respekt a jistou míru tolerance, protože i tito lidé mají co nabídnout a mají duši.
Jan Krupka a Lenka Chroustová
