Když jsem před středečním večerem sháněl informace, kdo že to vlastně ten tichý muž s tichou elektrickou kytarou Petr Linhart je, nevěřil jsem vlastním očím. Hrál na kytaru v Čp.8 po Jirkovi Černíkovi. Dnes kromě sólového hraní působí v Majerových brzdových tabulkách, ve kterých s ním hraje a zpívá Vítek Kahle. Jak se to rýmuje? 
Ono by na tom nebylo nic zvláštního, kdyby Vítek nechodil na základce, na které učila jeho máma (které se neřeklo jinak než Kachle), do vedlejší třídy. A kdybych následně na gymplu nechodil do třídy s Pájou Černíkem, bráchou Jirky, který hrál ve zmíněné Čp. 8. Jo, svět je malej (a jen já pořád nejsem slavnej).
Ale zpátky do Domečku na kopečku do Rumburka – sešlo se nás, že by k počítání stačily i prsty nešikovného dřevorubce, což je věčná škoda. Melancholický místopis nás provedl především po Karlovarsku, ale i po místním okolí (Pod nohama Vlčí hora / Vlci válí sudy shora / Pod kopcem si dává rande / Devět panen z Herrnwalde), jižní Moravě či Českomoravské vrchovině. A ke každé písničce její autor přidal historku o jejím vzniku, což asi na deskách nehrozí…
