Přijela k nám pouť.
Svatováclavská.
Fotbal.
Klasika, stánek. Pivo a párek.
Otevřeno kromě pondělka denně.
Tady žijí sportem!
Dnes TJ Sokol Rovensko proti „zbytku světa“.
Zbytek světa vyhrál.
Jdu na pouť.
Potkávám na náměstí sedět na lavičce babiček paní Kolářovou.
Občas jsem spal u nich doma u nádraží.
Budíval mne vlak, tak jsem si od šesté ranní čítal Rychlé šípy.
Už je vdovou.
Sama prodělala mrtvičku.
Jakobychom vlastně jen těsnali naše životy mezi různé nehody.
Babí léto.
Jablka se tetelí na stromcích a všude kvetou fialové astričky, krásné… které nemám rád, protože přivádějí podzim. Kdysi konec prázdnin, dnes jenom starost dožít se po všem tom humbuku a mrzutosti jara.
Sluníčko dělá co může.
Někdy vás po Rovensku provedu, ale dnes ne, dnes je svátek, pouť a ruch, cyklisti v dresech a helmách s mapami odtáhli kamsi. Půli silnice lemují stánky, tu cetky, tam Vietnamec, tu cukrová vata a zasejc tu cetky… Jedno dítě na houpačce, jedno na kolotoči, bída… strašidelného zámku se nejvíc bojí jeho podnikatel.
Jdu do hospody na radnici.
Je tam živo neživo.
Obstůl vede se řeč o zlořečeném soudedovi Láďovi, který nasázel angrešty moc blízko plotu.
Zdá se, že nekteří zde jsou od rána nebo že případně se šli prospat, aby se vrátili. Večer má hrát skupina Rouden band, vstupné 90 korun.
Neorenesanční sál, kino bejvávalo – nesedat pod balkonem, kdo nechtěl koupit slinu – cedule, že zde v roce 1891 bydlil Svatopluk Čech, dnes nekuřácký salonek s šipkama a fotbálkem…
Dávají se dolů ubrusy, odnášejí slánky.
Chlapíkovi odvedle berou stůl, přisedá ke mně. Má perníkové srdce „Miluji tě!“, které si koupil nejspíš pro sebe. Jede… chce jet vlakem v osm. Jedny hodiny maj sedm, druhý jdou o deset minut pozdě, je to jedno, stejně nejsou v kouři skoro vidět. Je za pět sedm.
Přisedá k nám šedivý mužík s brýlemi, že bys jima zapálil les. Prý Pepa. A že se mi strašně omlouvá, že prý mě ze židle srazil a povalil a že jsem byl na něj hodnej, že se to holt stává, že mu doktor v Kosmonosích říkal, že nemá pít pivo a rum, tak pivo pro něj a ruma pro mě a železničnímu adeptovi slivovici! Moj ty bože! Ten nestihne ani ten vlak v deset!
Tak táhnu domů než začnou Rouden band zvučit – a jednoho cestovního lahváče si nechávám při cestě v lese, abych měl zítra důvod jít se projít.
Když je to babí léto.
A zabili (jsme si) toho svatýho Václava.
