Rozzlobený Šluknovský výběžek hýbe republikouKriminalita a násilí – dva stěžejní problémy, které již několik měsíců dusí život většiny obyvatel Šluknovského výběžku. Lidé se začali bát vycházet po setmění, posílat své děti samotné do škol a kroužků. Ulice Rumburku a ostatních měst Šluknovska se naplnily strachem. Kriminalita na Šluknovsku vzrostl o desítky až stovky procent, násilí se přeneslo z nočních hodin do denních. A policie nemůže se svými současnými možnostmi tomuto nárůstu čelit. Ještě v dubnu se snažili krajští policisté zvýšit bezpečnost lidí tím, že jim rozdali kapesní alarmy, a letáky s návodem, jak se nenechat přepadnout. Ale tato snaha byla marná. Šluknovský výběžek se dál ponořoval do bahna pouliční kriminality. Festival marnosti
Starostové měst a obcí Šluknovského výběžku zareagovali na první statistiky nápadu trestné činnosti okamžitě. Z prvních analýz vyplývá, že příčinou problémů je příliv velkého počtu Romů a nepřizpůsobivých lidí z jiných míst české republiky. Za touto migrací stojí majitelé realitních kanceláří, které na Šluknovsko tyto lidi sestěhovávají ze zištných důvodů.
Kriminalita roste, protože tito lidé, kteří žijí ze sociálních dávek, hledají na přilepšenou ještě další snadný způsob obživy. Ale práce to není.
Situace je natolik vážná, že není v silách starostů ji řešit při jejich současných finančních, či legislativních možnostech. Po prvním volání o pomoc k Vládě ČR, se dočkali jen jalových odpovědí. Při druhém setkání ve Šluknově se i s některými poslanci a zástupci krajské policie, obrátili na vládu podruhé. Tuto snahu však komentoval starosta Doubice Martin Schulz trefnými slovy: „Přiznejme si, že celá naše snaha, je jen festivalem marnosti, že nám nikdo nepomůže, a nikdy se nic nezmění.“ Všichni s ním sdíleli jeho skepsi. A všichni se spletli.
21. srpen a „bílý svině“
Noc před jednadvacátým srpnem se nad Rumburkem rozzáří ohňostroj, který je působivou tečkou za velkolepými Slavnostmi města Rumburku. Ve všech doznívá přátelská nálada.
O sedm hodin později je ale vše jinak.
Okolo páté hodiny ráno zaútočí skupinka dvaceti Romů na čtyři bílé muže. Jsou ozbrojeni teleskopickými tyčemi, dlažebními kostkami a kulečníkovými koulemi. Po jejich „zásahu“ zůstává za vylomenými dveřmi domu, v němž napadení hledali útočiště, ležet mladý muž s vážnými zraněními a hanlivé nápisy na zdech, z nichž „bílý svině“ je tím nejslušnějším.
Policisté řeší případ promptně. O několik hodin později dopadnou první dva pachatele, třetí je na útěku, jeho dopadení je otázkou času. První novináři se řítí do Šluknovského výběžku, zatím jen pro reportáž. Ještě netuší, že v příštích třech týdnech se pro ně Šluknovsko stane přechodným bydlištěm. Situace se nabírá jiný směr poté, pachatelé přiznávají, že k útoku je vedla rasová nenávist vůči bílému etniku.
Požár už nejde uhasit
Od pondělního rána se Rumburská radnice otřásá pod kroky filmových štábů a novinářů.
Starosta Sykáček vysvětluje co je příčinou problémů, co stojí za eskalací nespokojenosti obyvatel Rumburku a Šluknovska. Novináři se vrhají do ulic a lidé bez ostychu hovoří o tom, co je štve – krádeže, vloupání, přepadení, násilí. Problémy Šluknovska se dostávají přes Šébr. O Šluknovsku mluví celá republika.
Situace se chopí občanská iniciativa Občanský odpor Rumburk a svolává na pátek 26. srpna demonstraci proti vzrůstající kriminalitě a násilí na Šluknovsku. V té samé době je zde však nahlášena akce ČSSD. Organizátoři obou akcí najdou jednotnou řeč na bolestné téma a tak vzniká dohoda, že každý z nich dostane prostor pro své vyjádření.
Úkol číslo jedna – bezpečnost
Již v pondělí se situací Šluknovska zabývá ministra vnitra Jan Kubice a vzápětí posílá do regionu první jednotky pořádkové služby z Prahy. Míří do Rumburku, Varnsdorfu, Šluknova a Nového Boru, všude tam, kde jsou problémy s Romy a nepřizpůsobivými lidmi nejhorší. Novináři tyto jednotky záhy přejmenují na těžkooděnce, a tuto nálepku jim ani přes výtky policistů až asi nikdo neodpáře. Policisté nastupují do služby v 17. hodin a Šluknovsko žasne. Kontrolují partičky mládeže, bez rozdílu bílé i romské, posedávající po lavičkách v parcích, zastavují automobily a kontrolují, zda nejsou kradené, prolézají noční bary a herny, korzují po ulicích Šluknovsko zažívá první noc po několika měsících, kdy může klidně spát. Lidé ráno na svých zahradách, ve svých garážích, domech a kůlnách s překvapením nalézají všechny své věci. Žádný poklop od kanálu nechybí, ani okap nebo zábradlí.
Lidé z výběžku tyto policisty milují.
Soukolí se roztáčí stále rychleji
První dva dny poté, co policejní jednotky začaly na Šluknovsku patrolovat, byl v ulicích a městech pořádek a klid. Ale sociálně slabí museli opět vyjít do ulic a shánět si obživu krádežemi. Začíná se bezostyšně krást za dne. Ve Varnsdorfu přepadne skupinka romských dětí invalidního důchodce a obere ho o ledvinku s penězi. Protože jsou děti trestně nepostižitelné, jsou propuštěny na svobodu. Neuplyne týden, a tatáž skupinka, vedená desetiletým klukem přezdívaným Terorista, útočí znovu. Tentokrát je jejich obětí šestnáctiletá dívka. Z celého incidentu si útočníci odnesou její batůžek s penězi, ona několik šrámů, šok a děsivou zkušenost. Zloba lidí se začíná obracet proti všem Romům bez rozdílu. A to je zlé.
Řešení je v rukou vlády
Jako první ze všech vládních představitelů pochopil vážnost situace ministr vnitra Jan Kubice. Již ve čtvrtek ve večerních hodinách přijíždí i se svými náměstky Husákem a Nevímkým do Rumburku. Sezení na Střelnici v Rumburku se protahuje až k půlnoci a novináři nedočkavě čekají na první výsledky schůzky. Jednání se starosty bylo velice otevřené. Již není vhodná doba na slušnostní tanečky a pouhé narážky na problémy. Nastala chvíle, kdy je nutné problémy jasně pojmenovat, a starostové Šluknovska jsou nekompromisní. Chtějí akceschopnou policii, chtějí bezpečnost všech občanů ve svých městech, chtějí zrychlit vymahatelnost práva, vyšetřování trestných činů a přestupků, dopadení, odsouzení a potrestání pachatelů. Shodují se na jednom:
Za zoufalý stav české policie je zodpovědná vláda. Ta Topolánkova, v níž řádil ministr vnitra Ivan Langer, naštěstí už není u kormidla. Na Nečasově vládě je, aby Langrovy policejní ruiny dala opět do pořádku. Už jen proto, že každá vláda je zodpovědná za bezpečnost svých obyvatel. Chceme to my všichni, občané, starostové i policisté!
Vládní agentura pro sociální začleňování
Když před časem Džamila Stehlíková, ministryně pro oblast lidských práv a národnostních menšin označila Šluknovsko za vyloučenou oblast, byla většina starostů Šluknovska pohoršena. Až dosud nikdo problémy s Romy v tomto regionu nevnímal jako něco, co by se vymykalo normálu. Většinoví obyvatelé, stejně jako Romové, či Asiaté zde žili v realitním klidu a vzájemném respektu. Kriminalita zde byla, ve srovnání se zbytkem republiky, přijatelná. Když se paní Džamila přijela na Šluknovsko přesvědčit, jak špatně se žije Romům ve zdejších ghettech, nechtěla věřit, že tady není ani jedno. Její návštěva trvala deset minut.
O několik měsíců ji nahradil ministr Kocáb a ani on žádné ghetto na Šluknovsku nenašel. Poslechl si nářky starostů na systém, který nahrává příživníkům, zneužívajícím sociální dávky, a jejich obavy z toho, kam až to může dospět. Neporadil však a nic neřešil. Jeho návštěva lze shrnou slovy: Přijel, odjel a ani nezapíval.
Po těchto ministrech tu zbyla Vládní agentura pro sociální začleňování, která nabízí městům programy na pomoc lidem společností vyloučeným, Romům, seniorům, invalidům, azylantům, chudým lidem nebo matkám s dětmi. Bolavému Šluknovsku zmítanému kriminalitou nabídla program prostupného bydlení, tedy systému bytů od nejhoršího k nejlepšímu pro skupiny nepřizpůsobivých, a program terénních pracovníků, kteří by s touto komunitou spolupracovali. Rumburk, který využívá všech možných služeb nevládních organizací, které se starají o tyto skupiny lidí, neměl o tato programy zájem. Postoj Rumburku agentura vyhodnotila jako nezájem o spolupráci. A pustila se do veřejné kritiky v médiích. Rumburk vrátil úder zpět, starosta Sykáček zvažuje, že peníze, které Agentura potřebuje ke své existenci by více prospěly při řešení nezaměstnanosti. Na jeho stranu se přidávají i další starostové. Mediální válku naštěstí ukončuje návštěva ředitelky Agentury Moniky Šimůnkové v Rumburku. Není čas na slovní přestřelky a vzájemné sebeobviňování. Slíbený smír je doprovázen slibem vzájemné spolupráce.
Den D – Den Demonstrace
Pátek 26. srpna se zapíše do dějin města významným, ale nehezkým způsobem.
Na Lužickém náměstí se krátce před sedmnáctou hodinou sejde okolo patnácti set lidí.
Původně mírové shromáždění, při němž měl každý dostat slovo ke svému vyjádření, se po sedmnácti minutách mění v demonstraci s rasovým podtextem. Pochod plný převážně mladých lidí se vydává směrem k rumburskému trojúhelníku. Nad davem zní hesla „Cikáni do Práce,“ a „Cikáni do plynu“. Některé další výrazy nelze ani publikovat.
Dav zastavuje před zastavárnou, kde se podle lidí skupuje kradené zboží. Pak před hernou, kde se údajně prodávají drogy. Zastavuje i před vilou, o níž snad všichni v Rumburku vědí, že patří mezi největší distribuční místo drog ve výběžku. Demonstranti se přesouvají mezi domy v rumburském trojúhelníku, mezi tři paneláky, které stály na počátku veškeré nespokojenosti rumburských občanů. Ale v domech, kde ještě před dvěma měsíci bydlelo několik desítek až stovek cizích Romů, zůstaly jen tři slušné rodiny starousedlíků. Kam zmizeli jejich sousedé, nikdo neví.
Několik radikálních mužů vede průvod městem. Hledají Romy, kterým by „vysvětlili“ jak se mají chovat. Postávají před jejich domy a pořvávají. Po téměř hodinovém bloudění po Rumburku narazí na kordón policistů, těžkooděnců. Několikasethlavý dav se rozbíhá do úzkých uliček vilové části města na Strážném vrchu. Při střetech s policií létají vzduchem nadávky, jablka a kameny. Pět osob je zadrženo. Demonstranti se chtějí dostat do domu jednoho z útočníků z 21. srpna, ale policisté jim v tom brání. Demonstrace se protáhla až do večerních hodin.
Druhý den jsou média plná informací o tom, že všichni Rumburáci, včetně žen a dětí jsou rasisti. Z problému bezpečnostního a sociálního se stává problém rasový.
Romové přecházejí do protiútoku. Server Romea.cz nespravedlivě obviňuje rumburskou radnici, že se před demonstrací nepostarala o bezradné a vyděšené Romy. Většinová společnost obviňuje radnici a policii z toho, že Romy brání, rumburští Romové nechápou, proč radnice dovolila radikálům vystoupit na náměstí. Romské organizace píší dopisy plné nářků, že jsou v Rumburku Romové kráceni na lidských právech.
Původní problém se sociální a bezpečnostní politikou tohoto státu, jehož výsledkem jsou zbědované hordy chudých a nevzdělaných lidí, které kočují republikou a po nichž zůstává jen spoušť, a jejichž důsledkem jsou nepokoje v Rumburku, Varnsdorfu a na celém Šluknovsku, je zapomenut.
Demonstrace stíhá demonstraci
V pátek 26. srpna se konala ještě jedna demonstrace – ve Varnsdorfu. Co na tom, že ji svolal usvědčený podvodník, pozornost médií a davu milující, Lukáš Kohout. Svou nespokojenost přišlo na náměstí vykřičet okolo tří set lidí. Den na to, se scházejí opět. Tentokrát v kině Panorama. Diskuze je vášnivější než předchozí den. Z lidí vyzařuje vztek a naštvání – oni musí pracovat, odvádět státu daně, starat se o své děti a rodiče za své peníze. Často žijí od koruny ke koruně, přestože pracují od nevidím do nevidím. A zlobí se , že vedle nich v v domě žije romská rodina, která nerozezná pracovní den od víkendu, která nikdy nepracovala a pros své nevzdělání pracovat ani nebude, která si žije slušně ze asociálních dávek a přidanou hodnotu ke svému komfortu si zajistí krádežemi či podvody. Pracující většina to vnímá jako nespravedlnost, jako poškozování jejich práv. A volá po nápravě.
O několik dní později svolává Lukáš Kohout další demonstraci. Jeho zalíbení v těchto aktivitách nelze přehlédnout. Ale lidi jsou naštvaní a nevadí jim kdo je organizátorem, a tak se s ním scházejí znovu v pátek 2. září kvůli odstranění osob, které škodí, čímž je myšlen, zcela nespravedlivě, i starosta Varnsdorfu Martin Louka. A i když je při této akci Kohout zadržen, druhý den už opět plameně hovoří na náměstí Edvarda Beneše, tentokrát na neohlášené demonstraci neonacistické organizace Svobodná mládež.
Po Šluknovsku se šíří extremismus, společnost se radikalizuje
Páteční demonstrace v Rumburku odhalila znepokojující skutečnosti. Společnost přestala rozeznávat mezi dobrým, slušným Romem a mezi sociálně nepřizpůsobivým, ať již Romem nebo bílým. Společnost začala veškerou vinu házet na Romy.
Tyto nálady ještě vyhrocují extremisté, kteří pomocí facebooku a tweetru komunikují převážně s mladými. Radikální mládež chce radikální řešení a představa plynových komor a koncentráků se jim zdá jako nejvhodnější způsob, jak se zbavit problémů.
Šok zažívají nejen politici a starostové, ale i rodiče dětí, které byly vychovány v míru, přátelství a blahobytu. Všichni se ptají a nechápou, kde se v našich dětech vzalo tolik nenávisti a xenofobie?
Toť otázka pro sociology a psychology.
Šokován jsou i samotní Romové, kteří zabarikádovaní ve svých domech, se značkou dávkou strachu a obav, pozorovali za zataženými záclonami demonstrující dav. Poznávali v něm své spolužáky ze školy, kamarády, spolupracovníky a nechápali, proč ten, kdo je ještě včera nazýval svým kamarádem, je dnes žene do plynu. Vysvětlení, že jen pět procent jedinců si v davu dokáže zachovat svou vlastní identitu, rozum a názory, neobstojí. Není omluvou, že se člověk pod vlivem davové psychózy začne chovat jako idiot. Tak, jako musí každý vědět, že se nekrade a neloupí, musí každý vědět, že se nezabíjí a ani k tomu nenabádá, a to ani v případě toho nejubožejšího a nejobtížnějšího člověka, který chodí po tomto světě.
Romský odpor
Je sobota dopoledne, den po demonstraci, a tak, jak včera město zalévaly žhavé sluneční paprsky, tak dnes město polévá studený déšť. Přes webovou kameru sleduji na Lužickém náměstí rozrůstající se hlouček Romů. O dvě hodiny později se na ČT24 objevuje první přímý vstup reportérky Ley Surovcové. Romové na kameru říkají, že přišli protestovat proti tomu, aby problémy jejich komunity řešili radikálové a rasisti. Chtějí mluvit s někým z města. A čekají na své posily z Nového Boru.
Ve chvíli kdy se vydávám na cestu, drobný deštík se mění v pěkný liják a Lužické náměstí osiří prázdnotou.
O něco později sem přijíždím i s městskými strážníky a žasnu. Podloubí měšťanských domů je plné Romů. Schovávají se před deštěm, ale jakmile nás uvidí, déšť nedéšť, spěchají k nám. „Jsme slušní Romové a s těmi zlodějnami a kriminalitou nemáme nic společného,“ pouští se do nás okamžitě. „Naše děti chodí do škol, mají maturitu, chodíme do práce. Tak proč nás tak nenávidíte?“ ptají se. Ředitel městské policie Jeřábek s nimi hovoří důrazně a razantně. Má respekt a Romové ho akceptují. Vysvětlujeme jim, že je teď na nich, aby si udělali ve své komunitě pořádek. Jen oni vědí, kdo z nich je zdejší, a kdo sem přišel od jinud. Jen oni vědí, kdo dělá lumpárny a kdo je ten slušný. Je na nich, aby oddělili zrno od plev a distancovali se od problematických lidí. Je načase, aby si vybrali, podle jakých zákonů se budou řídit – jestli podle zákonů Romů nebo podle zákonů téhle země. Po téměř hodinové diskuzi se přátelsky rozcházíme. Novoborští nepřijeli.
Romové chtějí klid
V úterý se zástupci rumburských Romů setkávají se starostou. Jsou to starousedlíci, kteří tady žijí již od války. Vyrůstá zde jejich třetí generace a nikdy neměli s bílými větší problémy. Potvrzují, že tady, ve Šluknovském výběžku nikdy žádné příkoří nezažili a vůbec nechápou, proč se zloba lidí obrátila i proti nim.
Jsou z toho nešťastní. Mají strach, že se situace vymkne státním i policejním orgánům z ruky a že se oni stanou jen hříčkou v rukou extremistů a radikálů. Chtějí se bránit a chtějí ve středu demonstrovat se svými lidmi z Nového Boru na Lužickém náměstí.
Pochopili, že nemůžou stát stranou. Že i oni musí udělat něco pro to, aby Šluknovsko vyřešilo problémy s těmi, kteří zde dělají problémy.
Starosta vítá jejich nabídku ke spolupráci – začíná se mluvit o programu Ministerstva vnitra Úsvit, díky němuž jsou do ostrahy, zejména problémových lokalit a problémových skupin zapojeny i romské hlídky. Nabídka děčínských městských strážníků, která má s Úsvitem ty nejlepší zkušenosti, přichází právě vhod. Litvínov nabízí své zkušenosti v legislativní oblasti.
Zdá se, že se na konci tunelu objevuje první světýlko naděje. Že problém by mohl mít řešení.
Situací v Rumburku jsou znepokojeni i zastupitelé
Ve středu se na rumburské radnici narychlo schází téměř všichni zastupitelé na pracovní schůzce. Bod programu je jen jeden: situace ve městě. Zastupitelům je promítnut záznam, z páteční demonstrace. Zlo, násilí a agresivita čišící z plátna je pro mnohé ze zastupitelů šokem. Poznávají své sousedy, známé a jejich děti a nechápou, co se to s rumburskými lidmi stalo.
Rázem jsou zapomenuty všechny drobné či větší třenice. Zastupitelstvo i vedení města je jednotné: Tohle se už nesmí v ulicích města opakovat. Tohle musí skončit!
Veledůležitá tiskovka
V pátek 2. srpna se v Kulturním domě v Rumburku koná pracovní schůzka starostů města a obcí Šluknovského výběžku se legislativci z ministerstva vnitra. Přijíždí ředitelka Odboru prevence kriminality Jitka Gjuričová a ředitel Odboru bezpečnostní politiky Martin Linhart. Cílem schůzky je předložit návrhy na opatření a na změnu zákonů, které by měly vést k okamžitému i dlouhodobému řešení problémů na Šluknovsku, ale i k systematickému a koncepčnímu řešení sociální problematiky toho státu. Po tříhodinové, velmi bouřlivé diskuzi, bylo stanoveno deset bodů, které starostové považují za základ efektivních změn. Tento manuálek byl nazván Desatero Šluknovského výběžku.
O informace z této schůzky byl mezi novináři nebývalý zájem, a proto byla svolána tisková konference. Štáb České televize požádal, aby brífink začal přesně v 12,35, aby mohl být přenášen v přímém přenosu. „Proč tolik zájmu, vždyť je to jen pracovní setkání?“ divila jsem se. Muž ze štábu se podíval udiveně: „Proč? Protože vy teď tady měníte zákony. Protože Šluknovsko teď ukazuje politikům, jaký dopad má jejich špatná práce na obyčejné lidi.“
Žár trvá
V neděli 4. září a Šluknovský výběžek má za sebou další dvě demonstrace. V pátek se opět před kamerami předváděl Lukáš Kohout, v sobotu pochodovala Varnsdorfem Svobodná mládež, která se svými sympatiemi k idejím nacistického Německa nijak netají. Bylo zadrženo dvanáct lidí, jedna slečna byla obviněna z nabádání ke genocidě, jelikož se vyzdobila tričkem s ručně napsaným vzkazem „Oživte Hitlera“.
Lidové noviny píší, že se premiér Nečas vyjádřil, že vláda začne pracovat na dvou návrzích z „Desatera,“ na vzniku Centrálního rejstříku přestupků a na stanovení metrů čtverečných pro jednu osobu v bytové jednotce.
Lze jen doufat, že vláda nezapomene ani na dalších osm požadavků starostů Šluknovska.
Na příští sobotu se chystají v Rumburku a ve Varnsdorfu další dvě demonstrace. Tentokrát je svolavatelem Dělnická strana sociální spravedlnosti.
Prý chce podpořit, na četné žádosti občanů ze Šluknovského výběžku, jejich oprávněný boj proti černému rasismu.
Zkušenosti z minulých let ukazují, že se této straně, ani když ještě byla jen Dělnickou stranou, nikdy nepodařilo vyřešit problém s Romy, ani s nepřizpůsobivými ani s černými rasisty. DSSS je příkladem toho, že silou se ničeho nedosáhne.
Může díky nim hořet Janov, Chánov, Matiční, Rumburk, Varnsdorf či celé Šluknovsko, ale tento problém, to nevyřeší.
Řešení je v rukou vlády, v rukou těch, kteří buď celých dvacet let likvidovali sociální a bezpečnostní politiku tohoto státu nebo k tomu jen tiše přihlíželi.
Šluknovský výběžek hledá cestu z problémů
Napětí a zlost, dlouho bublající v rumburské společnosti, způsobené nárůstem kriminality a násilí od začátku tohoto roku, vybuchly po 21. srpnu plnou silou. O pět dní později se konala v Rumburku demonstrace, jejíž průběh, doprovázený řadou násilností a rasistických hesel, šokoval nejen většinu pokojných demonstrujících a rumburské Romy, ale i rumburskou radnici a celou českou veřejnost.
Úkolem prvních dní po této explozi bylo vrátit do ulic Rumburku klid a pořádek, uklidnit Rumburské, uklidnit Romy. Nikdo nestál o to, aby se situace vymkla z ruky, aby došlo k násilnostem, k fyzickým útokům, kohokoliv na kohokoliv.
Ministr Kubice a policejní prezident Petr Lessy vysílají do Rumburku, Šluknova a Varnsdorfu na pomoc několik desítek příslušníků Speciálních pořádkových jednotek. Pokud zrovna nezasahují při demonstracích, patrolují v ulicích měst. Kriminalita klesá, lidé se uklidňují a až na Varnsdorf, vše se zdánlivě vrací do původních kolejí.
Jediný Varnsdorf stále vře, zde se stále demonstruje a zlost lidí se den ode dne zvyšuje. Dochází k prvním potyčkám s policií, lidé viní radnici z nečinnosti a volají po odstoupení starosty a nakonec i celého zastupitelstva.
Rušno je však i na radnicích, zejména na té rumburské, která je jakýmsi tahounem, který si vzal na starost řešit bezpečnostní a sociální problém celého Šluknovska.
Návštěvy oficiální i neoficiální si zde podávají dveře, nabídky pomoci se řinou ze všech stran, do Rumburku přicházejí lidé, kteří umí a chtějí pomoci. A věci se pomalu, ale jistě začínají dávat do pohybu.
Kumar Vishwanathan
V pondělí 5. září přijíždí do Rumburku český aktivista, pedagog a sociální pracovník indického původu Kumar Vishwanathan. Křehký muž s neobyčejně silnou vůlí a přívětivým charisma se setkává nejdříve s tajemnicí úřadu Dagmar Žákovou a místostarostkou Alenou Winterovou. Kumar Vishwanathan nabízí Rumburku svou pomoc v práci s Romy, nabité svým letitým soužitím s romskou komunitou v Ostravě.
Zajímá se o situaci v Rumburku, o situaci zdejších Romů a stav jejich komunit. Je překvapen tím, že v Rumburku není žádné ghetto, že zdejší Romové žijí ve svých domech se svými rodinami, že pracují a jejich děti chodí do škol, že jsou normální součástí rumburské společnosti. Záhy dochází k závěru, že jeho pomoc více potřebují Romové ve Varnsdorfu, roky se tísnící v zapáchajících ubytovnách, kteří ztratili své sociální návyky, svou důstojnost a kteří nemají žádný smysl života, než jen přežívání ze dne na den.
Popiska pod foto: Kumar Vishwanathan (vlevo) a Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování se snaží najít co nejrychlejší a nejlepší způsob, jak pomoci nepřizpůsobivým lidem a chudým varnsdorfským Romům přizpůsobit se většinové společnosti. Foto: gdo
Kumara Vishwanathana romské děti milují. Jakmile se u nich objeví, vítají ho s dojenou bezprostředností a čistou dětskou láskou. Foto: gdo
Hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová
Ve velkém sále Kulturního domu Střelnice se v úterý 6. září schází početná delegace z Ústeckého kraje vedená hejtmankou Janou Vaňhovou se starosty všech obcí a měst Šluknovska.
Na setkání byli přizváni také zástupci Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Policie ČR a agentury pro sociální začleňování.
Hejtmanka Vaňhová přiznala, že je situací na Šluknovsku velmi znepokojená a varovala, že to, co se nyní děje zde, by se mohlo v krátké době odehrávat kdekoliv v Ústeckém kraji: „Sociálně vyloučených lokalit je v Ústeckém kraji 63 a v nich žije 22 tisíc lidí. Proto je třeba situaci řešit systémově, a to i její příčiny, i její důsledky. V těchto oblastech se potýkáme se sníženou bezpečností a rostoucí kriminalitou,“ uvedla.
Starostům předložila balíček legislativních změn, které hodlá kraj předložit k přípravě změn zákonů. Podle ní by k řešení problémů s nepřizpůsobivými měla pomoci například centrální evidence přestupků, omezení heren či určení počtu lidí, kteří mohou bydlet v jednom bytě. Návrh kraje počítá se změnou zákona v otázkách sociálního bydlení, hazardních her a upravuje postup proti narušování veřejného pořádku. Přestupky jako je rušení nočního klidu, obtěžování sousedů nebo drobné krádeže by se při opakování staly trestným činem.
Martin Klika
Se svými zkušenostmi přijíždí do Rumburku i čerstvý krajský radní a ředitel Městské policie v Litvínově Martin Klika. Při setkání starostů s hejtmankou představuje litvínovský projekt Nulová tolerance a další opatření, díky kterým se po roce 2008 podařilo v Janově zklidnit a řešit podobné problémy jako jsou dnes na Šluknovsku.
Rumburk v radním Klikovi nachází oporu i při vyhrocených a neklidných situacích, jako je demonstrace organizovaná DSSS v sobotu 10. září. Radní Klika je členem krizového štábu a jeho zkušenosti z Janova 2008 jsou pro Rumburk vítaným přínosem.
Jiří Paroubek
Expředseda ČSSD Jiří Paroubek přijíždí na Šluknovsko ve středu 7. března. V Rumburku vede jeho cesta do Střední odborné školy managementu a práva, jejímž zřizovatelem je bývalý předseda Romské občanské iniciativy a jeden z hlavních vůdců romské komunity z porevolučních let Emil Ščuka. Poté odjel navštívit do Šluknova starostku Evu Džumanovou a do Jiříkova starostu Michala Majáka. Zatímco Paroubek putoval se svým přítelem a spolustraníkem Petrem Bendou po Šluknovsku, zasedalo v Ústí nad Labem krajské zastupitelstvo, které v jejich nepřítomnosti odvolalo Bendu z funkce krajského radního a z výboru Regionální rady ROP Severozápad. Jeho místo v Radě Ústeckého kraje obsadil Martin Klika. Návštěva obou pánů neměla na řešení současných problémů Šluknovského výběžku žádný vliv.
Šluknovsko jako zdroj poučení
O rozhovor s místostarostou Ladislavem Pokorným požádala pražská redakce veřejnoprávní rozhlasové stanice ARD, která je dostupná na celém území Německa. Redaktoři se velmi zajímali o to, jaká je situace na Šluknovsku, jaké jsou příčiny problémů a jaká jsou možná řešení. Zajímaly je nálady lidí ve většinové společnosti i v romských komunitách.
I nás zajímalo, jak se Němci dívají na to, co se u nás děje. „Sledujeme to s obavami,“ přiznala redaktorka Velíšková. „I v Německu je řada vyloučených komunit, převážně tureckých a arabských, které by se mohly stát zdrojem stejných nepokojů, jaké prožíváte vy. Chceme se od vás poučit a vědět, jak málo stačí k tomu, aby se začala společnost proti těmto komunitám bouřit,“ vysvětlila.
Karolína Peake
9. září přijíždí na návštěvu do Rumburku místopředsedkyně vlády Karolína Peake. Její setkání s předsedou Sdružení pro rozvoj Šluknovska (SPRŠ) Josefem Zoserem, se starostou Rumburku Jaroslavem Sykáčkem a varnsdorfským starostou Martinem Loukou se podaří utajit před novináři, a tak je atmosféra setkání více uvolněná a méně formální. Karolína Peake nepřiváží žádné návrhy na řešení, rady a ponaučení. Naopak, přijíždí si poslechnout, co starosty trápí, jaké mají problémy a kde vidí jejich řešení. Naslouchá, ptá se, radí se. Velmi se zajímá o Desatero Šluknovského výběžku a jeho jednotlivé body. Po jejím odjezdu se však zdá, že schůzka neměla pro starosty žádný konkrétní výstup. O několik dní později se ale mírné zklamání ze schůzky ztrácí. Místopředsedkyně vlády veřejně prosazuje některé body z Desatera, díky ní se těchto deset bodů ze Šluknovska dostává až do nejvyšších politických kruhů. Vehementně prosazuje zavedení rejstříku přestupků již od příštího roku, omezení hazardu, znovuobnovení hygienického předpisu na omezení počtu osob na velikost bytu.
Ivana Řápková a Jan Kubata
Souběžně s páteční návštěvou Karolíny Peake vítá starostka Šluknova poslance Parlamentu ČR ve šluknovském Klubu Ivanou Řápkovou, bývalou primátorku Chomutova a Jana Kubatu primátora Ústí nad Labem. I oni představují starostům své návrhy legislativních změn – exekuce sociálních dávek za jejich zneužití, zákaz pobytu pro osoby páchající přestupky a trestné činy v dané lokalitě, tresty pro rodiče za záškoláctví jejich dětí a další. O jejich návrzích již jedná parlament.
DSSS, antifašisti, církev a policie
10. září bude v kalendáři dlouho zapsáno do historie Šluknovského výběžku černým písmem.
Na tuto sobotu pořádá Dělnická strana sociální spravedlnosti ve třech městech najednou svůj mítink. Návštěvou předsedy této strany Tomáše Vandase tak bude „poctěn“ Nový Bor, Varnsdorf a Rumburk – města, kde se v posledních týdnech problémy s Romy vyhrotily.
Den předtím se na rumburské radnici koná schůzka starosty města se zástupci policie. Vedení města dostává informace, jak bude město chráněno při demonstraci i při jakékoliv změně jejího průběhu. Přichází první varování, že se na Šluknovsko chystá až čtyři sta radikálních pravičáků, fotbalových chuligánů a rváčů, jejichž cílem však nejsou romské komunity, ale policejní těžkooděnci a policejní jednotky. Vzápětí přichází varování druhé, že tato akce přilákala velkou pozornost německých neonacistů a chtějí přijet do Šluknovského výběžku „udělat pořádek“. V jedenáct hodin v noci přichází varování třetí, že se do Šluknovského výběžku chystají autobusy plné Romů z Brna, Ostravy, Prahy.
Starosta Sykáček rozesílá mezi rumburské občany doporučení, aby se této demonstrace nezúčastňovali. A pokud se chtějí za každou cenu přijít podívat, aby nechali doma své děti a starší a hendikepované občany. Odbor sociálních věci zajišťuje ubytování pro každého rumburského občana, který by po dobu demonstrace chtěl bydlet někde jinde, než v Rumburku, jedno jestli Rom nebo bílý. Někteří Romové odjíždějí z města, jiní se zavírají doma a doufají, že je posílené policejní hlídky ochrání.
Pokyny, jak se chovat při demonstraci plné radikálních útočníků dostávají i novináři: „Nefoťte a nenatáčejte jejich obličeje tak, aby vás viděli. Nemají to rádi. Počkají si někde na vás za rohem a zmlátí vás, zničí vám fotoaparát a kameru,“ varují policisté před manýry radikálů. „Nechoďte do demonstrace bez novinářské vesty a bez helmy, a jakmile začnou útočit, utíkejte pryč od policie, protože ta nebude rozlišovat, kdo je útočník a kdo novinář. Na to v boji není čas.“ Varnsdorfští tuto radu podcenili a byli to oni, kdo utržili od policie při potyčkách vyprovokovaných radikály nejvíc ran.
S neklidem sleduje rumburský starosta první demonstraci v Novém Boru. Po prvních projevech Tomáše Vandase se dav lidí vydává na pochod městem. Nepadne jediné rasistické heslo, jediná nadávka. Novoborští jsou ukáznění, doprovodí radikály na nádraží a demonstrace končí. Respektive, přesouvá se na Šluknovsko.
Policie hermeticky obsadila Rumburk a Varnsdorf a na všech vjezdech kontroluje všechna vozidla. Nalézá řadu věcí, které by bylo možné použít jako zbraně, sekeru, teleskopické obušky, násady na lopaty. V linkovém autobuse, který policie kontroluje, zaútočí mladík z Hradce Králové na policistu plynovou pistolí a vystřelí. Záhy je zpacifikován a obviněn z trestného činu. Ostatní cestující jsou otřeseni, ale nezraněni a dopraveni do Rumburku.
Několik svědků popisuje zátah policistů ve Svoru proti autobusu plném neonacistických „výletníků“ z Německa. Poté, co je autobus odstaven ke kontrole, rozbíhají se cestující do lesa do úkrytu. Zastaví je údajně až výstražná střelba. Poté jsou naskládáni zpět a v doprovodu policistů odjíždějí zpátky ke své domovině.
Odpoledne přijíždí do Varnsdorfu Tomáš Vandas a plameně zahovoří k několika stovkám Varnsdorfanů. Poté se dav plný naštvaných lidí přesouvá k hotelu Sport, nechvalně známému příbytků varnsdorfských Romů. Cestu k nim jim však překazí řady těžkooděnců. Vzduchem začínají létat kameny a dělobuchy, ale i matky a šrouby vystřelované z praků radikálů. Jedna z těchto střel zasáhne policistu do obličeje přímo pod ochranný štít, další způsobují drobná zranění. Policisté vrací úder stejně tvrdě a jejich rány padají napravo nalevo, a to i na záda pokojných protestujících, kteří se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Na pomoc spěchá jízdní policie a vodní dělo. Jsou zadrženy desítky osob, šest lidí, z toho tři policisté jsou zraněni. Půtky mezi radikály a policisty trvají dlouho do noci.
Rumburk, 10. září. Je krásné a teplé, podzimní, sobotní odpoledne a nic nenasvědčuje tomu, že se ve Varnsdorfu perou lidé v ulicích s policisty, a že by se totéž mělo za několik minut odehrávat i v Rumburku. Na antukových kurtech u kulturního domu se odehrává tenisový turnaj a diváci nadšeným potleskem ohodnotí každý povedený míč. Na zahrádkách restaurací posedávají přátelé a známí, popíjejí pivo a klábosí. Důchodci se vyhřívají na sluníčku na lavičkách na Lužickém náměstí, a na Dobrovského náměstí, kde se má konat setkání s Tomášem Vandasem, posedává několik hasičů, pojídají voňavé klobásy a přátelsky rozmlouvají. Taková klasická, sobotní, rumburská idyla.
Starosta Sykáček odmítá nabídku policie, aby se uchýlil při demonstracích na policejní štáb a sledoval dění z televize. Zůstává v Rumburku a spolu s městskými strážníky, místostarostkou Winterovou a krajským radním Martinem Klikou sledují dění v Rumburku a jistí klidný průběh demonstrace, připravení v případě potřeby předat její vedení do rukou policie. Místostarosta Ladislav Pokorný zajišťuje spojení mezi policejním štábem ve Varnsdorfu a Rumburkem.
Tomáš Vandas přijíždí do Rumburku v 17. hodin, tak jak ohlásil předem. Splete si však náměstí, místo na Dobrovského zamíří na Lužické. Jeho lidé rozdávají Dělnické listy mezi sedící důchodce. V zápětí se na scéně objevuje antikonfliktní tým a vysvětluje lídrovi DSSS jeho omyl. Nastává hromadné stěhování pana Vandase, televizní techniky i desítek posluchačů na vedlejší náměstí před nově zrekonstruovanou hasičskou zbrojnicí. Zbývá jen dolít benzín do agregátu, aby fungoval zesilovač, nahodit a zplodinami zamořit půlku náměstí. Pak jen vyskočit na květináč s muškáty a proslov může začít.
Vandasův projev nepřekvapil. Říká to samé, co říkají Rumburáci i zdejší starostové již několik týdnů – stejné zákony pro všechny, stejné povinnosti pro všechny, vymahatelnost práva, práce pro všechny, kdo nepracuje, ať nejí, děti do škol, a tak dále. Na všechna tato hesla stopadesátihlavý dav slyší a bouřlivě tleská. V okamžiku, kdy se z vystoupení stává politická Vandasova agitka a zaznívají hesla, typu: „my zařídíme, my slibujeme, my dokážeme,“ začne se dav pomalu rozcházet. O politiku nikdo nemá zájem.
V davu je hlouček antifašistů. Jsou oblečeni v černém, zahalení do kapucí a šátků a v rukou třímají transparenty s nápisy „Násilí nic neřeší,“ „Černí, bílí, spojme síly.“ Jejich provolávání pan Vandas nerad slyší. Ale ani veřejnost je nevnímá s nadšením a dochází k několika verbálním útokům z řad posluchačů. Situaci uklidňuje antikonfliktní tým a dvacítka těžkooděnců.
Po dvacetiminutovém projevu pan Vandas odjíždí a lidé se rozcházejí. Proti Romům nepadne jediné slovo. Ani náznak rasismu. Rumburští totiž žádní rasisté nejsou, jak se snažila některá média tvrdit. V Rumburku je klid, ve Varnsdorfu válka.
Antifašisti se přesouvají do rumburského trojúhelníku, kde na ně čeká několik duchovních a modlí se za klidný průběh demonstrace. Po několika projevech se asi padesátka příznivců této iniciativy vydává na nepovolený, nicméně klidný a mírový pochod městem. Ve chvíli kdy procházejí kolem restaurační zahrádky u hotelu Lužan, zareaguje na jejich transparenty jedna ze sedících dívek: „A co tím chcete dokázat?“ Mladík, třímající v ruce heslo „Násilí, nic neřeší,“ se podrážděně osočí: „Polib si pr…l, ty kr…o!“ Jeho snaha přesvědčit o mírumilovnosti jeho konání byla ta tam.
Cestou pochod narazí na Lužickém náměstí na ministra vnitra Jana Kubiceho, který se přijel osobně přesvědčit, jak probíhají akce DSSS ve všech třech severočeských městech. Dav kolem něho projde v tichosti a bez problémů.
Ministr chvíli rokuje na náměstí se svými náměstky Vladislavem Husákem a Jaroslavem Huškou, přátelsky se vítá se starostou města Jaroslavem Sykáčkem, poté poskytne rozhovor na kameru České televizi. Domů odjíždí před jedenáctou.
„Zlatým hřebem“ rumburské demonstrace je účast Jaroslava Suchého, muže, který se proslavil tím, že při návštěvě Baracka Obamy v Praze se dostal do jeho těsné blízkosti a pohladil ho po tváři. Snímky tohoto momentu něžnosti obletěly svět a Suchý se stal rázem celebritou. „Hladič Obamy“ se objevil i na Dobrovského náměstí, kde se však něžně nechoval. Naopak, hrubě se obořil na přihlížející vládní zmocněnkyni Moniku Šimůnkovou. Rozzlobilo ho, že nestojí v blízkosti Tomáše Vandase a neposlouchá jeho projev, ale baví se s lidmi. Zmocněnkyně mu slušně vysvětlila, že Vandasovy projevy slyšela ten den již dvakrát, v Novém Boru a ve Varnsdorfu. Teď by jí pro změnu zajímalo, jaké jsou názory obyčejných lidí, kteří v Rumburku žijí desítky let vedle Romů. „Ten, který pohladil Obamu“ však nebyl s jejím vysvětlením spokojen a rozezlen jí vyzval, aby zvážila své setrvání ve funkci, neboť on bude u premiéra vlády požadovat její okamžité odstoupení za neposlouchání Vandasových projevů.
Václav Klaus
Neděle 11. září byla pro občany Šluknovského výběžku bolestná.
Varnsdofané byli po demonstraci z předchozího dne naštvaní ještě víc, byli ponížení, zranění na duši i na těle a cítili se zrazení. Původně šli v poklidu demonstrovat proti Romům, kteří jim svým způsobem života a obživy otravují život. A místo toho, aby se domohli svých práv, dostali před výsměšnými zraky Romů výprask od policistů. Vnímají to jako nespravedlnost.
Veřejnost, a to i politická se zásahem policistů souhlasí, i když všichni cítí, že v tom byli varnsdorfští nevinně, že se stali obětí radikálů, kteří už vědí, jak vyprovokovat dav k útoku, jak se v něm skrýt a jak se vyhnout ranám policejních obušků.
Zlost výběžanů vrcholí při prohlášení Václava Kaluse, že na Šluknovsku je nutné problémy řešit silou. V tu chvíli má v tomto regionu pana prezidenta jen málokdo rád.
Zbývá poslední autorita, u níž hledají Šluknovští výběžané oporu – premiér Petr Nečas. V nedělním diskusním pořadu se k problémům na Šluknovsku vyjadřuje. Na to, že jeho informace nejsou osobní, ale jen zprostředkované, mluví docela dobře. Ale až do chvíle, kdy se ho moderátor zeptá, kdy do Šluknovského výběžku přijede. Premiér odpoví: „Až bude čas!“. Lidé na Šluknovsku žasnou znovu: Kdy bude ta vhodná chvíle, když ne teď? Když se již měsíc, víkend, co víkend, před romskými domy schází stovky a tisíce lidí a dávají najevo svou nespokojenost. Kdy je musí policie rozhánět silou a ranami? Nastane ten správný okamžik, až zde poteče krev?“ Trpělivost s liknavostí premiéra Nečase už došla i lidem ze Šluknovska i starostům. V pondělí ho zvou do regionu opět, ale tentokrát důrazně.
Petr Nečas
Smutnou postavou dramatu na Šluknovsku je premiér vlády Petr Nečas. Představa, jak okamžitě po prvních nepokojích telefonuje starostům Šluknovska, co se to „k sakru“ u nich děje a jak jim může pomoci, je jen představou vystřiženou ze špatného amerického filmu. Takovou aktivitu od českého předsedy vlády nikdo nečeká. Ale starostové očekávali, že buď přijede sám, nebo alespoň v první chvíli vyšle některého ze svých lidí, aby se starosty pohovořil a nechal si situaci v regionu vysvětlit od těch, kteří ji znají nejlépe.
Ale ze Strakovy akademie zaznívá jen ticho. Občas se jakýsi náznak aktivity mihne přes média, ale jinak se starosty Šluknovského výběžku nikdo z okruhu předsedy vlády nekomunikuje.
Otevřený dopis, který odesílají v pondělí odpoledne, jako reakci na jeho mlčení, pana premiéra naštve. Přes média jim posílá vzkaz, že se vlamují do otevřených dveří. Že on pro Šluknovsko dělá hodně, že o jeho problémech ví a že je řeší.
Škoda jen, že o Nečasových aktivitách ví každý obyčejný novinář víc, než starostové měst, v jejichž ulicích to vře, kteří ho nejdříve pokorně a slušně žádali o pomoc, pokorně a slušně ho zvali na návštěvu a kteří nakonec nepokorně a přitom stále slušně odsoudili jeho nezájem a mlčení.
V pátek 16. září dostává rumburská radnice pokyn, aby se připravila na návštěvu ředitele úřadu vlády Lubomíra Paula a spolu se zástupci SPRŠ připravila pro premiéra program jeho návštěvy .
I přes všechny těžkosti, úspěchů v Rumburku je víc
Na rozdíl od Varnsdorfu má Rumburk dvě výhody. Nemá žádného Lukáše Kohouta, zaníceného svolavatele demonstrací na jakékoliv téma a z jakéhokoliv důvodu, a nemá žádný symbol romské nepřizpůsobivosti, jako je ve Varnsdorfu hotel Sport. I proto je v Rumburku klid a radnice se tak může víc věnovat řešení problémů, než zajišťování bezpečnosti města při demonstracích.
Rumburští Romové uklidňují situaci
Další výhodou však je, že rumburští Romové jsou v drtivé většině spořádaní občané, kteří zde žijí ve svých upravených domech, pracují a starají se o své děti.
Hned v prvních dnech, kde se na Šluknovsku začaly proti Romům objevovat první nepokoje, spojili se starostou města Jaroslavem Sykáčkem a nabídli mu spolupráci k uklidnění situace. Začali nabádat své rodiny a děti ke klidu a pořádku, k tomu, aby zbytečně neprovokovaly a neudělaly nic, co by mohlo situaci vyhrotit. Spolupráce s Romy a rumburskou radnicí začala nabírat na intenzitě po desátém září. Romové zakládají Rumburské sdružení Rumburk a plánují zavedení pomocníků městské policie, kteří by pomáhali udržet pořádek v romské komunitě. Pro děti chtějí vybudovat klub, v němž by mohly trávit volný čas namísto toulání se po ulicích. Kontrolují noční herny, jestli se zde nenachází romští mladíci a pokud je při takové činnosti přistihnou, nekompromisně je odvádí k rodičům s náležitou přednáškou o tom, co se smí a co ne.
V Rumburku je pět starousedlických vážených romských rodin, to znamená přibližně dvě stě padesát až tři sta lidí. Další čtyři, přibližně čtyřčlenné rodiny ze Šluknova a Varnsdorfu již byly rumburskými Romy vyzvány, aby nedělaly ve městě problémy. Starousedlíci chtějí klid, a přestože jim nově příchozí nevadí, žádné neplechy jim tolerovat nebudou.
Cizí Romové se odstěhovali z trojúhelníku
Ještě před tím, než došlo k potyčce mezi Romy a bílými na Pražské, jednal starosta města Jaroslav Sykáček s majitelem tří panelových domů na ulici SNP a Palackého. Byl znepokojen stavem, v jakém se domy vyskytují i způsobem života jeho obyvatel. Majitel domů ale jeho kritiku odmítl. Tvrdil, že problémy v této lokalitě dělají lidé z heren a barů, kteří se povalují po lavičkách a na trávě před domy a dělají tam nepořádek.
Starosta mu tedy nabídl, aby si pozemky mezi domy pronajal a od veřejných cest je oddělil malým plůtkem. Pak by bylo možno před těmito lidmi chránit se lépe.
Přístup majitele domů se radikálně změnil. Domy mají nyní novou fasádu, vyměňují se okna, opravují balkony. Po těch, kteří způsobovali problémy, není ani vidu, ani slechu. V domech zůstaly jen tři spořádané rodiny romských starousedlíků. V celé oblasti je klid a pořádek.
Varnsdorfské ponaučení
Rumburská radnice s velkým zájmem sleduje dění v sousedním Varnsdorfu, a to nejen demonstrace a postupy radnice, ale také obě dvě veřejné diskuze, ke kterým varnsdorfská radnice přistoupila. Zkušenosti z Varnsdorfu však hovoří jasně, diskuze se čtyřmi až pěti sty rozzuřenými lidmi není možná. Vzájemné překřikování a osočování, neschopnost naslouchat a přijmout protiargumenty nevede k řešení. Lidé se sice vykřičí, ale dialog to není. Rumburská radnice jde směrem opačným – směrem dialogu u kulatého stolu. K tomu zasednou nejen představitelé města, policie a městských strážníků, ale především zástupci rumburských občanů a Romů. Podle starosty Sykáčka je nutné v klidu si vyříkat, co komu na tom druhém vadí, v čem vidí problémy a co si myslí o jejich řešení. Je důležité spolu hovořit a ne jen na sebe křičet.
Počty policistů se nesníží
Početné žádosti starostů Šluknovska a hlavně události posledních dnů přesvědčily o tom, že snižování počtů policistů na Děčínsku by mohlo mít víc než negativní následky. Ministr Kubice oznámil, že jejich počty se snižovat nebudou. Naopak, některé policejní služebny budou doplněny o další posily a navíc na Ústecku vznikne již v příštím roce speciální pořádková jednotka čítající až dvě stě mužů.
Zastavená dražba
Zbývalo jen několik hodin do zahájení dražby na bývalý internát polygrafického učiliště v Rumburku, když se rumburský zastupitel Karel Schäffer se znepokojením obrátil na místostarostu Pokorného, jestli by se nedalo nějak zabránit tomu, aby dům nekoupil nějaký spekulant a nezačal do něj stěhovat nepřizpůsobivé občany. Starosta Jaroslav Sykáček s jeho obavami souhlasí a okamžitě volá hejtmance Ústeckého kraje Janě Vaňhové, zdali by se dala dražba zastavit. V tu chvíli není jisté, jestli je to možné, výsledek je znám, až po několika hodinách. Dražba je zastavena a kraj nabízí budovu městu Rumburk jen za náklady neuskutečněné dražby. Tedy jen za několik tisíc korun.
Rumburk i Ústecký kraj má o jednu starost méně a město tak možná konečně získá prostory pro azylový dům pro matky s dětmi.
První body z Desatera splněny
Neuplynul ani měsíc, a první body z Desatera Šluknovského výběžku jsou splněny.
Bod číslo jedna, nesnižování počtu policistů byl splněn. Ministr Kubice přislíbil hejtmance Vaňhové, že počty policistů na Šluknovsku zůstanou zachovány.
Značku „Splněno“ je možné udělat i u bodu třetího – požadujeme rychlé schválení novely loterijního zákona. Parlament novelu schválil a města se tak do tří let budou moci zbavit hazardu na svých územích.
Úkol šestý – žádáme o důrazné řešení nezvladatelné drogové kriminality na Šluknovsku. V policejních sítích již uvízlo během několika dní několik drogových dealerů ze Šluknovska a značné množství drog. Policie ale upozorňuje, že toto je úkol na delší dobu.
Premiér Nečas i celá politická scéna již hovoří o nutnosti prosazení hygienických norem, o zavedení centrálního rejstříku přestupků, o změně sociálních dávek. Zdá se, že v těchto otázkách panuje shoda napříč politickým spektrem.
(zdroj: Gabriela Doušová, Rumburské noviny)
