Robert Křesťan se dostal do podvědomí hudebních fanoušků písničkou Panenka, a rádia ji dodnes hrají, z čehož musí být autor jistě nadšený, zejména proto, že od „panenky“ uteklo mnoho vody, a on mezi tím napsal a vydal mnoho dalších skvělých desek, které v rádiu neuslyšíte.
Poslední aktuální opus Marcipán z Toleda, nahrál Křesťan s kapelou Druhá tráva v Nashvillu – ve městě, kde se psaly a stále píší dějiny country.
Ostatně zajímavý blog z a o průběhu nahrávání najdete na adrese druhatrava.blogspot.com, kde se mimo jiné dočtete: V Nashvillu žije zhruba stejný počet obyvatel jako v Brně. Podle pracovníků zdejší Countryové síně slávy v něm najdete 1000 velkých nahrávacích profesionálních studií s více než stovkou klubů, ve kterých se hraje téměř denně živá muzika. Spousta lidí říká, že pokud se někomu country nelíbilo nebo měl k tomuto stylu lhostejný vztah, tak po návštěvě tohoto hlavního města státu Tennessee, s proslulou Grand Ole Opry, Countryovou síní slávy a věčně zpívající broadwayskou ulicí, začal tuto hudbu milovat.
Nová deska obsahuje deset písní, z toho dvě předělávky písní Boba Dylana – z úspěšného pokračování cédéčka Dylanovky. Při jejím poslechu si znovu uvědomíte, že Robert Křesťan – textař vyčnívá nad zbytkem naší (nejenom country scény) a ukazuje, že psát lze nejenom schematické bláboly, ale i texty plné vášní i pochyb, lásky a smrti, a to všechno poeticky a silně, i když ne triviálně. K tomu přičtěte jako vždy skvělou kapelu, která, ač hraje vlastně akusticky, hraje s tahem a silou rockové party a Křesťan zpívá s typickou naléhavostí, až má člověk husí kůži.
Podle itineráře skupiny tu v blízkosti Druhou trávu hned tak neuvidíme, proto nám nezbývá než poslouchat desku:
Končí další září a já, Hvízdavý Dan/s lacinou svatozáří projíždím Irian/Ani v té daleké zemi však poklady nehledám/vím, že jednou přiveze mi marcipán z Toleda.
