V Praze, což musí být pěkná díra, neboť to leží ještě dalších 130 km na jih od už tak dost zapomenutého Výběžku, proběhla akce „Prague Pride“. Soudě podle humbuku kolem, nejednalo se o nějakou menšinovou záležitost, i když o sexuální „menšiny“ vlastně šlo.
Nadělalo se kolem toho řečí jak na kostele, ale bohužel, nebyly to řeči o jádru pudla, nýbrž povětšinou rasisticko-šovinistická a xenofobní omáčka kolem. Místo abychom se celostátně nebo celospolečensky hustě radovali, že i v našich končinách jsme tolerantní téměř na doraz, věnovala média mnohem víc času než samotné akci jejím odpůrcům. A tak jsme se od blízkého spolupracovníka hlavy státu Hájka mohli dozvědět, že šlo o nátlakovou agresivní akci deviantů, přičemž nám opět bylo připomenuto, že Hájek nepochází z opice. Asi na tom něco bude. Když je někdo schopen zkratkovitě lidem sdělovat, že homosexualita je „nakažlivá“, nemůže pocházet z opice, protože opicí ještě stále je (nebo ji má). K motivu nakažlivosti homosexuality mě napadá jen tolik, že i kdyby tomu tak bylo, jedná se o velice neškodný, jen lehce toxický vir. Jinak by musel napadnout daleko více spoluobčanů, než jen uváděná 4%. Škoda, že se totéž nedá říct například o prosté „blbosti“, nebo o „zločinné spolčivosti“. Blbost a kriminální spikávání se jsou v téhle zemi, hlavně na klíčových a mocenských postech, rozšířeny daleko víc než prostá a nevinná homosexualita a nadělají daleko větší paseku, padni komu lehni (jako, že se krade ve všech postelích…). A ještě poznámka na adresu těch idiotů, co dávají dohromady zpravodajství v České (jejich) televizi. Zcela důsledně a opakovaně hovořili na té televizi o sobotním průvodu v rámci „Prague Pride“ jako o demonstraci (popřípadě průvodu) „homosexuálů a leseb“. Asi proto, že byli líní vynalézt nějaké jiné, možná delší, možná popisnější slovní spojení. Jenže, co já vím, tak Prahou v tom zástupu nekráčeli jen – jak to říct? – „praktikující“ či „stoprocentní“ příslušníci čtyřprocentní sexuální menšiny, leč též mraky „obyčejných“ heterosexuálů, kteří tím vyjadřovali právě tu shora zmiňovanou toleranci „většinové“ společnosti. Tahle jejich ČT nás všechny jednou tou leností, tím neumětelstvím, tou neúctou k hodnotě a významům slov přivede do pekel. Jak si to notovávali Ivan Diviš s Josefem Jedličkou(?): „To jsou furt kecy, srandičky, srandičky…A najednou – hoří Řím!“
