Není to tak dávno, co naši páni a dámy lékaři vyhrožovali hromadným odchodem z nemocnic, pokud jim vláda neustoupí a nepřijme jejich požadavky.
Nabízím Vám stručný příběh o tom, co se v našem zdravotnictví od té doby změnilo.
Podotýkám, příběh je má osobní zkušenost a dosud není u šťastného konce. 
Před dvěma lety byla pacientce provedena banální operace v Liberecké nemocnici na chirurgii. Lékaři jí odstranili bulku z prsu, jaksi jí ovšem zapomněli předepsat antibiotika.
Nebudu Vás nudit podrobnostmi.
Ze špatně, respektive, z vůbec nezhojené rány, došlo k chronickému zánětu, a to přesto, že pacientka pravidelně chodila na předepsané kontroly. Zánět vedl k návštěvě jiného lékaře a po roce a půl k podávání velké řady silných antibiotik, která ovšem v tomto stadiu již neúčinkovala. Prs nakonec musel být odstraněn. Následkem již předchozího zánětu se rána jen velmi špatně hojila a na okrajích jizvy se začaly tvořit nádory.
Diagnóza onkologie zněla – rakovina prsu.
Chemoterapie byla bez efektu, a tak bylo potřeba zasáhnout radioterapií (ozařováním).
V té době jsem již zoufale začala hledat jiné možnosti léčby a zjistila jsem, že se nejedná o rakovinu prsů, ale kůže a její léčba nesnese odklad.
Zahájili jsme tedy léčbu radioterapií v Nemocnici na Bulovce v Praze.
Při kontrolních CT a konzultacích s pacientkou, sdělili lékaři nemocné, že pro ní nemohou víc udělat, ozařování nezabralo a navíc se rakovina rozšířila do plic. Paní má prý vyhledat psychologa.
Po ozařování vznikla rána v hrudníku 15x11cm, která začala hnisat, zapáchat a hojení se nedařilo. Na Bulovce nám paní doktorka sdělila, že pokud nebyla operace provedena u nich, nemohou pacientku hospitalizovat a léčit jí ránu.
Již naprosto zničení, začali jsme hledat jiné alternativy léčení.
Navštívili jsme nemocnici v Litomyšli a žádali o larvální terapii. Zde nám jí nedoporučili a odeslali nás na ošetření do nemocnice do Pardubic, kde se nás ujal, přesto, že tam nebyla nemocná operovaná, naprosto fantastický primář Bureš, který ránu ošetřil a předepsal nám způsob následného ošetřování.
Domů k nám docházely ošetřovatelky z Noemy, a musím říci, že jsou absolutně bezvadně kvalifikované a umí se o takto nemocné pacienty postarat.
Stav pacientky se ovšem po osmi měsících zoufalých pokusů o záchranu života natolik zhoršil, že musela být hospitalizována v nemocnici v Mladé Boleslavi, aby dostala transfuzi. Naneštěstí, zde neumí personál provádět odborně převazy takto závažných ran, ale rychle se učí (zaškolili jsme si je).
A teď vrchol celé legrace: v nemocnici v Boleslavi bylo provedeno kontrolní CT, přibližně 1,5měsíce po CT na Bulovce a sdělení rakoviny v plicích, a zde lékaři zjistili, že rakovina v plících vůbec není, a že pokud bude situace nakloněna, prodělá pacientka za dva týdny operaci, aby došlo k zhojení rány, a nejspíš vše přežije.
Léčivé obvazy, které jediné začaly ránu hojit, ovšem nemocnice neumí sehnat a každé jejich předepsání podléhá schválení revizním lékařem, který je nemůže předepsat, pokud je pacient hospitalizován. Zdravotnictví nám tím napovídá: můžete se léčit, ale na naši odbornou pomoc rovnou zapomeňte a dojděte si k psychologovi.
A tak prosím pány a dámy doktory, kteří děkovali a odcházeli, seberte si svých pět švestek a vypadněte.
