Vzhledem k tomu, že se mi minule podařilo úspěšně odvrátit útok von Blüchera na levém křídle a rozsekat mu pěchotu soustředěnou palbou dvanáctiliberních (později i šestiliberních) děl, zbyla chvilka času na čtení. Abych řekl pravdu, těch tří knih bych si asi sám nevšiml. Ovšem můj otec, ten tedy ano. Vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo si ty knihy objednat domů do Německa internetem, udělal jsem to za něj.
A doma přistály: „Pepíci“, „Beneš jako Rakušan“ a „Václav Havel“.
Na těch „Pepících“ je pozoruhodné, že jejich autorem je polský bohemista Mariusz Surosz, ale ta kniha by měla být – podle mého – povinnou četbou nejméně na středních školách všeho druhu. Je to soubor portrétů některých osobností nejnovějších domácích dějin, tak jak si je prozkoumával člověk, který stál o vysvětlení některých zaběhlých a skoro neměnných stereotypů a klišé, tak jak Čechy vidí Poláci. Jenomže je to o něco zajímavější hlavně tím, že o těchto „našich“ osobnostech toho mnohdy nevíme tolik, jak bychom si o svých znalostech chtěli myslet. (To mluvím za sebe…) A tak jsem si užil nad portréty například Emila Háchy, Jaroslava Seiferta, Milady Horákové, Františka Kriegela, a třinácti dalších.
Střih. Jiří Gruša se „vyřádil“ na Edvardu Benešovi – jinak to neumím popsat. Znáte ten pocit v kině, kdy vás dobře napsaný scénář v bezchybně vedené režii přibije do sedadla a vy se pak po dvou hodinách, které uplynuly za pár minut, sotva postavíte na nohy? Tak zážitek, který jsem měl z čtení téhle útlé knížky je srovnatelný. Sotva jsem se mohl odtrhnout a šálek s kafem jsem při čtení pravidelně odkládal vedle stolu J. Neprozradím, v čem je Grušův „Beneš“ tak fascinující, ale trošku napovím – kdo z vás tuší, že Beneš nebyl zrovna plnohodnotným nástupcem po T.G. Masarykovi, tuší velice správně…
A jsme u Václava Havla, tentokrát z pera Martina C. Putny. Jde o velice zdařilý, jak říká autor, „duchovní portrét v rámu kultury 20. století“. Bývaly doby, kdy se říkalo, že „modrá knížka“ (pro mladší spoluobčany – dokument vyvazující mladé muže z tehdy povinné vojenské služby) patří do knihovny každého intelektuála. Dnes je to s vojnou jinak, ale kdo se chce něco dozvědět o myšlenkovém zázemí, kořenech jeho přístupu ke světu a souvislostech, jež se pak prolínají Havlovou tvorbou i politickou činností, má tu knihu povinnou!
