Dnes si zajedeme na Hradčany na Loretánské náměstí. Prohlédneme si samozřejmě Černínský palác, Loretu a kostel Nanebevzetí Panny Marie, s dělovými koulemi ve zdivu. Ale o těchto stavbách víme dost, nám dnes půjde o domy ostatní, rovněž zajímavé. Návštěvu doporučuji začít rovnou v pivnici U černého vola, neboť takového kozla jako tady nemají nikde v Praze.Ostatně dům je také pamětihodný, vystavět ho nechal někdy po r. 1560 Matouš Marber (první zmínka o domě v r. 1574), do dnešního rozsahu ho nechal r. 1629 přestavět správce Říšské kanceláře Gerhard Ostrmayer. Kolem roku 1726 vznikla bohatě zdobená fasáda ve stylu pozdního baroka (pozorný divák si všimne slepých oken). A právě při vizitaci toho roku je zmiňován šenk. Ve středu domu je domovní znamení, polychromovaný reliéf se svatým Lukášem, který předvádí Panně Marii její obraz. Proto se domu říkávalo U svatého Lukáše. Jinak se mu říkalo U černého orla i jinak, nebudu to zde uvádět, abych věc nezamotal; jméno U černého vola vzniklo nejspíš zkomolením, písařskou chybou, někdy v minulém století. Na snímku z r. 1906 jméno chybí, ale z cedule je patrna nabídka smíchovského piva, Plzeňského Prazdroje, vín a kulečníku. Pivnice, jak ji známe, byla otevřena v roce 1965, jeden zdroj ji uvádí o rok mladší. Už skoro čtyři desítky let se tu ve čtvrtek v šest hodin schází Spolek přátel piva u Černého vola. Štamgastem tu býval spisovatel Karel Pecka (1928 – 1997), dnes tu svoji dýmku spokojeně pokuřuje novinář Rudolf Zeman (*1939). V pivnici se natáčela povídka z posledního filmu Josefa Kemra (1922 – 1995) Malostranské humoresky. Vedlejší dům číslo 2/108 sluje U Drahomířina sloupu nebo Šlikovský.Drahomířin sloup tu stál ještě roku 1729 a jméno měl po úhlavní nepřítelkyni křesťanstva, která se tu prý propadla do pekla a ještě dnes jezdí občas v ohnivém kočáře s koňmi pekelnými, ovšem bez vozky, řádného křesťana. Také tu prý bývalo popraviště urozených osob. Jisto je, že renesanční dům z let 1573-79 nechal vystavět Michal Khek ze Švarcpachu, stavební písař Pražského hradu; ten jistě využil služeb hradních stavitelů. V roce 1725 jej držel František Josef Šlik, odtud jméno domu. V budově bylo hradčanské policejní ředitelství, po ovdovění (1948) tu žila Hana Benešová (1885 – 1974), manželka prezidenta Beneše, což upomíná pamětní deska od sochaře Preclíka. Dům koupil miliardář Bakala pro Knihovnu Václava Havla. Dům číslo 3/109 má jména Kolowratský, také U deklamátorů nebo U Pešků.Objekt je opět renesanční, z několika stavebních etap z let 1564-69 a 1579, navíc klasicistně upravovaný v l. 1801-5 a 1839-40. Stavebníkem byl Matouš Fejfar. V 17. století ho vlastnil Albrecht Libštejnský z Kolowrat, odtud jméno; údajně jej koupil „úplně stržený a zruinovaný“. Roku 1764 k domu přišel deklamátor při úřadu desk zemských Leopold Peschek. V domě 27. září 1787 zemřel Ignác Platzer, známý český sochař, sedmdesátiletý. Ještě donedávna byla na fasádě deska, že zde působil docent Antonín Svoboda (1907 – 1980), který vedl výzkumnou skupinu samočinných počítačů a pod jehož vedením byl vyvinut náš první elektronický počítač EPOS. Ještě dodejme, že tu na počátku minulého století sídlilo velitelství 8. dělostřeleckého pluku. Dům č. 4/110 zvaný U širokého (někdy prostranného) dvora je rovněž renesanční, z let 1622-25, barokně upravovaný v l. 1660-63. Kolem roku 1630 tu býval hostinec zvaný Široký dvůr, dnes je tu lepší restaurant U ševce Matouše. Bývala tu též dělostřelecká nemocnice. Všechny domy v této řadě mají dvě věci společné, vznikly po velkém požáru Hradčan a Malé Strany v r. 1541 a spojuje je, ať už ve sklepě či základu zdiva, gotická hradební zeď, dva metry tlustá. Ještě se podíváme naproti na číslo č. 8/102, na bývalou černínskou jízdárnu neboli Malý Černínský dům, někdy též Majerovský.Jde o renesanční domovní zástavbu, barokně rozšířenou, která posléze sloužila jako jízdárna s konírnami a salou terrenou, vybudovanou černínským architektem, známým Františkem Maxmiliánem Kaňkou. Roku 1708 dům a pozemky náležely Janu Jakubu Majerovi, z jeho období víme, že objekt byl již značně rozsáhlý a byla tu kancelář písárny, šenk, palírna a prádelna. Jízdárna je zmiňována ještě s rokem 1816, zbořena byla po roce 1845. Pak získala objekt donucovací pracovna (jednu dobu pouze ženská), která sídlila ve vedlejším Trautmannsdorfském paláci (čp. 180), kde bylo i vězení. Objekt je v naší době znám i tím, že se o něj vedla mediálně známá soudní pře mezi Martou Chadimovou a strahovskými premonstráty. V prostoru náměstí býval kostel sv. Matouše, založený snad Spytihněvem I. (894 – 921), který zřejmě za husitských válek zanikl. Následně tu byla krčma U zlaté koule. Tu s potěšením nechal strhnout František Josef Černín a vystavěl tu nový kostelík zasvěcený sv. Matoušovi. Zbořili ho r. 1791. No a já doporučuji pocházku zakončiti ještě jednou návštěvou u Černého vola, abychom tu historii náležitě probrali.
weby pro nejsevernější čechy
