Před časem jsem tu psal, jak mi chybí kavárna, potom se tu zničehonic jedna objeví, nikdo mi nic neřekne a teď pomalu zavírají. Snad ne proto, že jsem tam nechodil. Ale co, měli poslat alespoň esemesku.
Všechno se děje náhodou. Náhodou si koupím Šluknovské noviny, náhodou je v nich inzerát o otevřené kavárně Retro na šluknovské pěší zóně, náhodou si za čtrnáct dní nemám kde přečíst jiné noviny a tak si řeknu, že bych mohl zkusit tu nabízenou kávu Julius Mainel a když dorazím, je tvrdá klika. Zavříno.
Cestou za jinou kávu vezmu stopařku, která mi sdělí, že v kavárně pracovala, ale pro nedostatek zákazníků právě zavřeli. Tak se události řetězí.
Nicméně, ještě před úplným koncem provozu mě pozval provozovatel kavárny, pan Línek na jednu z posledních káv a při tom pravil:
„Po všelijakém putování a stěhování usadili jsme se tady ve Šluknově, protože se nám tu líbí. A kavárnu jsme chtěli zkusit a to takhle v retrostylu, se starým gramofonem a asfaltovými deskami, ale trochu jsme narazili na nedostatek zákazníků. Většinou byli poněkud zmateni, podle zařízení to tu spíš odhadovali na prodejnu použitého nábytku, ale židle opravdu neprodáváme. V naději, že se tu budou zastavovat maminky s dětmi udělali jsme hlavní prostor nekuřácký, ale za ty dva měsíce se jich tu zastavilo tak pět. A kuřáci se odnaučovali svůj zlozvyk támhle vzadu v té studené síni. Takže, z jejich strany taky žádné nadšení.“
Pokyvuju moudře hlavou, ale stejně se ptám jestli se tu nelíbilo třeba studentům, ve Šluknově se přeci občas nějaký objeví.
„Ale ne, ty jsou naučeni chodit na Špic a jinam na pivo a sem je to moc netáhlo.“
Něco na tom bude, Šluknov není zrovna studentský campus. A co takhle mít otevřeno jenom večer, třeba by se lidi chytli a naučili se chodit.
„To jsme narazili u paní domácí a u sousedů. Stěžovali si na hluk, na kuřáky před kavárnou na všechno možný.“
Maně si vzpomenu na herny, ze kterých se taky neozývá hlavně ticho a na hosty, kteří nebývají úplně výkvětem všech ctností, že.
„No, ale vlastně nelituju, že jsme to zkusili. Byl to vlastně takový sociální experiment, který se ekonomicky úplně nevydařil, ale jinak výsledky mám. Zjistil jsem, že tu fungujou dost zkostnatělý modely.“
Usměje se pan Línek a udělá eště jedno kafe ze starých zásob.
Pro toho, kdo by chtěl ještě alespoň na chviličku užít si kavárenského povalečství tu mám několik tipů:
tuhle sobotu 11. června tu bude probíhat odpoledne bleší trh a 24.června měla by tu být otevřena výstava obrazů pana Staňka.
Případně zbývá šance se přimo s provozovatelem domluvit na nějaké soukromé akci, kterým se vůbec nebrání.
Sakra, škoda, že zrovna nemám narozeniny. Možná bych do toho šel.
