A já k tomuto písňovému sloganu musím dodat, že naštěstí. Copak by vás napadlo kvůli sbírce archiválií zabrat doma jednu místnost a zpřístupnit ji pro veřejnost? Z nejrůznějších důvodů mi to vyšlo tak, že už jsem řekl Bé, aniž bych stačil psát o Á. Nejvyšší čas to napravit, čas letí.
S poválečným odsunem zanikla mnohá historie a kořeny byly zhusta přetrhány. Nová doba si žádala své a třeba můj otec občas vypráví o tom, jak zámecký knihovník raději skočil z okna věže, než aby sledoval, jak v kůži vázané svazky aristokratického balastu pod vedením národního správce končí v ohni. Zmizela toho spousta, ale překvapivě se i něco zachovalo. A překvapivě se najdou lidé, které to zajímá, kteří pátrají a jako buldoci jdou za svým cílem.
To, co někteří vyhazují do kontejnerů či strkají do kamen, jiní s láskou zachraňují a opatrují. Šmejdí, čenichají a snaží se objevit lidi i věci dřív, než zaniknou. A hlavně jsou ochotní se podělit nakonec i s ostatními. Někdo to dělá příležitostně, jako v případě onoho zmíněného Bé, kdy Vilémovští vystavují (zatím) unikátní historické dokumenty po tři dny, nebo nedávno Dolní Podluží (jejichž fotovýstavu jsem bohužel nestihl). Někdo se snaží dlouhodobě a zatím relativně marně (Spolek přátel Doubice se snaží otevřít místní muzejní expozici už nějakou dobu). No a někdo to vyřeší tak, že i prostě zřídí svou vlastní expozici doma.
Konkrétně mluvím o Jiříkovské světničce, kterou její autor, Mgr. Vladimír Matička, označuje za premuzeální provizorium. Právě jemu se totiž podařilo najít (nejen za kopečky) ty správné lidi a soustředit mnohé a leckdy unikátní materiály o Jiříkově a nechce je mít jen sám doma pro sebe.
Otevřel expozici začátkem července 2012 a nabízí ke shlédnutí třeba jiříkovské oddací, rodné a živnostenské listy, vysvědčení a diplomy, více jak 70 pohledů a fotografií, portréty zdejších obyvatel z přelomu 19. a 20. století, obrazy, tisky a vyhlášky, ruční mandly, klikový gramofon, pianino z počátku 20.století. A co jsem měl možnost nahlédnout do „depozitáře“, je tam ještě mnoho nezpracovaných pokladů. Takže pokud vás historie a region zajímá, Jiříkov prozatím nenabízí žádnou jinou alternativu – vydejte se tedy do Tylovy ulice č.p. 1056/4 (vedle domu č.p. 8) – viz fotografie. Je to jen kousek za kostelem s křížovou cestou a u onoho domu č.p. 8 stála socha Ježíše, která se vydala na svou pouť. Prozatímní otvírací doba je volná – buď po dohodě, nebo na zvonek od 15:00 do 17:00.
No a pokud jste raději na světské radosti, tak ujděte ještě pár metrů a dostanete se k místní vinotéce (ani tam to není špatný).
