David Vávra je démon.Seriál Šumná města, na kterém se podílel společně s Radovanem Lipusem, patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v produkci České televize, a alespoň trochu to rehabilituje tuto instituci; takhle nějak by se měly používat peníze, které vkládáme do její pokladny. Na rozdíl od Zdeňka Lukeše, rovněž architekta a propagátora této disciplíny (například každou sobotu v Lidových novinách) je Vávra i komediant, který dokáže stavby a stavební styly lépe „prodat“ i lidu obecnému. Svojí erudici skrývá za klaunský škleb, to co chce říci ale stejně uvízne v hlavách diváků. Tedy snad.
V současné době se do druhé poloviny přehouplo vysílání projektu, který na Šumná města navazuje, desetidílný seriál Šumné stopy. Putování za českými architekty, kteří se prosadili ve světě.
Jakousi ouverturou ke sledování Šumných stop může být knížka Překvapivé stavby, deníček z cest do Švýcarska, Velké Británie, Japonska a Horního Slezska.
Vávrův styl vyprávění a popisu jednotlivých lokalit je originálně nezaměnitelný, navíc se mi při čtení neustále vkrádala do hlavy i jeho intonace a rytmus řeči. Bonusem jsou i autorovy kresby pořízené přímo na místech činů, většinou rychle nahozené imprese.
Zvláštní kontrapunkt. Zatímco řeč vázaná je naprosto přesná, pregnantní a často vypointovaná, kresbičky jsou většinou švihovky nakreslené v chvatu a vyžadují od diváka alespoň nějakou dávku představivosti, a nebo čas vyhledat si originály v jiných knihách nebo na webu.
Knížka samotná nějaké fotografie sice také obsahuje, ale pouze jako nevýznamný doplněk. Jsou maličké jako poštovní známky, černobílé a nevýrazné.
Je to daň za to, že knížka má „cestovní“ formát, tedy je určena jako průvodce na cestu ve Vávrových stopách. Za každou kapitolou navíc najdete několik čistých stránek, na které si své cestovní zážitky můžete zaznamenat sami.
Po dlouhé době se mi zase při čtení téhle knížečky chtělo zase někam vyjet. Třeba do Londýna: „Londýn je stále se proměňující kaligrafie, jeden rychlý tah je vzápětí zapomenut pro další, který přichází. V záplavě vždy nového vám občas paměť přestane fungovat. Londýn je skvělý, kamarádský, bez evropské květomluvy, přímý a stále ještě rok co rok rockový.
Ještěže je i v této vzrušující, závratné změti něco pevného: taxíky a duble – deckery. Můžeme je pozorovat z oken kaváren a pubů, v nichž často obsluhují Slováci, Poláci a Češi.“
Na druhou stranu je to všechno tak dobře popsáno, že nikam nemusím.
David Vávra je démon.
PS. Kniha se prodává se zřejmě slušně vypraveným CD. To jsem ale k dispozici neměl
