Ještě než jsem v pátek večer zamířila k pardubickému Ideonu, kde koncertoval prý umělec Michal David, pustila jsem si pár jeho hitů. Céčka, Colu, Nonstop a další profláklé songy. Nejvíc mě zaujal, když doprovázel na klávesy zpěvačku Markétu Muchovou. Výraz popové stár, klávesy zavěšené na krku a černé brýle. A ten zvuk. Pro někoho nejspíš nostalgie, pro mě jedním slovem nepochopitelný. 
Nepochopitelný pro mě bylo i to, kolik lidí se rozhodlo strávit svůj čas a utratit svoje peníze za Davidův koncert. Navíc v televizi hráli hokejisti se Slovákama. Stovky lidí se tísnily v hledišti a nedočkavě čekaly na příchod zpěváka skoro jako když před nedávnem koncertovali v Pardubicích Kabáti. Potom konečně přišel. V černé lesklé košili, se slunečními brýlemi, stejný výraz jak na videích z youtube. Jen ty klávesy už na krku neměl.
Vystřelil všechny svoje známý hity. A i když repráky trochu chrčely, lidi se kroutili, tančili, z kapes vytahovali řetězy céček a vůbec se velice dobře bavili. Tleskali a zpívali refrény, kupovali kolu. I já jsem se po pár písních a pivech přistihla, že poťukávám nohou do rytmu. Po dvou hodinách David dohrál, a do akce se pustil dýdžej Pavel Cejnar, který publikum začal zasypávat – jak jinak – dalšími hity osmdesátých a devadesátých let.
