Ospalé odpoledne v neděli na Fabrice v Doubici…Po brutálním koncertu skupiny Tribazik se zde chystá koncert další, i když hned tak to nebude. Tady se čas zastavil, sluníčko ještě svítí, je třeba opéct beránka, je potřeba najít kytary a třeba je i naladit, je potřeba uplést pomlásky. U své nabídky – ochutnávky vína, sedí Pavel Pupík Ryšavý a Roman Buřič. Sedím vedle nich a už vím, že tady to jsou suchá bílá vína, tohle polosuchá a tahle červená jsou suchá všechna. Pár skutečně nadšených ochutnávačů nezabere tolik času, fotit není co, krom tohoto mého oblíbeného svatéhoa tak aby řeč nestála, ptám se Pupíka, jak ho vůbec mohlo napadnout prodávat TADY u nás (a hlavně tam u nich ve Varnsdorfu!) vína, vína kvalitní a i když ne úplně drahá, i když laciná taky nejsou. Přeskočím kapitolu o počátcích firmy a zlatých časech, kdy byl krabicový džus zlatým dolem..
„Já byl pivař, to je jasný, ale může za to slečna, to je taky jasný. Byl to impuls! Měla ráda víno a tak jsem se připojil. Protože jsem vlastně od fochu, začal jsem nosit víno domů, každej den sedmičku. No a začalo mi to chutnat, začal jsem se orientovat. Aby taky ne, když jsem jich domů nanosil za pět let skoro dva tisíce,“ směje se Pavel. „To máš za nějakejch třicet tisíc ročně,“ podotkne a úsměv ho trochu přejde.
Co si budeme povídat, jsme generace odkojená Pražským výběrem a Sklepmistrem; trochu nás to poznamenalo, ve víně se vyzná málokdo.
Jak jste hledali svoje dodavatele?
„Víno skoro všude jinde jede a tak se dělají přehlídky a soutěže, začali jsme je navštěvovat a tak jsme se zorientovali. Vybrali jsme si dodavatele, máme své oblíbence pana Dufka, pana Volaříka, pány Jedličku s Novákem, pana Bízu…to jsou Moraváci. Já jsem ještě fanda na vína česká. Třeba z Žernosek. Opravdu je z čeho vybírat.“
Zní to hezky, lahve vypadají krásně a když jenom tak polehounku ochutnám, nic nenamítám proti větě, že „víno – to je nekonečný svět.“
Kdo byl ale někdy v životě ve Varnsdorfu, dá mi za pravdu, že to není úplně ta ideální lokalita pro takovýhle obchod.
„Jde to ztuha,“ přiznává Pavel, „ale svoje zákazníky máme. Chodí k nám například jeden, který sleduje co na soutěžích vyhrává a vyžaduje opravdu jenom to nejlepší. To není legrace sehnat, když toho vítězného vína existuje jenom pár lahví… Ale třeba tenhle Volařík, ten jde dobře i tak,“ říká a pomazlí se s lahví.
„Každý měsíc děláme ochutnávky, takže se ta povědomost o víně zvyšuje. Jasně, že na stejný sortiment se třeba v Práglu stojí fronty a u nás si sedne každý, ale víno to je fakt krásnej svět, takže vydržíme.“
Ochutnávači přicházejí platit, někteří si kupují pár lahví domů…většinou lufťáci, žádné překvápko.
Bude čas zabalit to a jet zase o štaci dál.
Pro ty z nás, které k vínu nepřivede nějaká slečna, jako Pavla (a tenhe způsob je asi úplně nejlepší, že) tu tedy zbývají již zmíněné ochutnávky (každou sobotu v měsíci po patnáctém), květnový poznávací výlet přímo do moravských sklepů (7. května, zájemci se mohou hlásit tady info@lepsi-vino.cz) a nebo online obchod na adrese http://www.prodej-vina.info/vinoteka/.
{phocamaps view=map|id=8}
