…je autor mnoha úspěšných novel, které z tohoto japonského spisovatele a překladatele dělají jedno z nejvyhledávanějších jmen současné beletrie.
V srdcích čtenářů se zakotvil hlavně díky bestselleru Norwegian Wood, jenž dostal název podle stejnojmenné sklady od The Beatles. (Tento obdivuhodný počin se nedávno dočkal i filmévého ztvárnění, které divácí můžou shlédnout v kinech právě v těchto dnech.) Murakami je podobnými parafrázemi proslaven. Ačkoliv by jste čekali v jeho díle japonské reálie, opak je pravdou. Vetšina textů se obejde bez tradiční asijské typologie.
Murakami se narodil v roce v poválečném (’49) Kyotu, jeho poslední kniha se jmenuje Kafka on the Shore a podle listu Guardian se jedná o „jednoho z největších žijíích autorů“. Vysokou školu studoval v Tokyu, kde se stal hlavním výzkumníkem v oboru „Behavioral science“. První brigádu si našel v obchodě s muzikou, což bylo později obsahem jeho novely „Norwegian Wood“, kde promlouvá skrze Toru Watanabeho (hlavní hrdina knihy pozn. redakce). Krátce po ukončení studia si se svu ženou otevřel jazzovou kavárnu jménem, kterou pojmenoval Peter Cat. Toto hudební prostředí na Murakamiho mělo zásadní vliv. Jeho díla mnohdy odkazují na hudbu i podle názvů. Například The Wind-Up Bird Chronicle: The Thieving Magpiese jmenuje podle Rossiniho orchestrální předehry, Bird as Prophet po Schumannově skladbě na piano a kniha „The Bird-Catcher“ je postava z Mozartovi opery Kouzelná flétna. Další jeho knihy se jmenují podle názvů písní, řekněme si třeba Dance, Dance, Dance podle funky skladby od The Dells, kterou zremixovali i The Beach Boys, o Norweigan Wood už byla řeč a Na jih od hranic, na západ od slunce je záležitost od Nat King Cole. Všechny skladby lze dohledat na adrese youtube.com.
Svou první novelu napsal Murakami, když mu bylo 29. Podle jeho slov se mu během sledování fotbalu dostalo takové dávky inspirace , že to dalo na celou knihu. Tou knihou je „Hear The Wing Sing“, 1979. Když přišel domů ze stadionu, sednul ke stroji a psal. Až bylo dílo dokončeno, poslal ho do jediné možné soutěže, kde vzali takto rozsáhlou práci a vyhrál první cenu. Už v první knize jsou čitelné jeho pozdější přednosti: výstřední humor a pronikavá nostalgie.
První úspěch mu dodal sebevědomí a tak Murakami pokračval v psaní. Rok na to publikoval „Pinball“, což bylo pokračování předešlého titulu.Návaznost na tyto dvě díla má i pozdější počin „Dance, Dance, Dance“, který se ale za součást trilogie nepovažuje, ačkoliv se jedná o stejného vypravěče a jeho kamaráda „the Rat“(krysa) – z toho také neoficiální název Trilogy of The Rat. Pradvou je, že Murakami nechtěl aby se první dvě díla překládala do angličtiny, měl dojem, že jsou slabá. řekl to listu Publisher Weekly v roce ’91.
V ’85 se vydal na cestu hlubokého fantasy žánru a vydal snovou práci „Hard Boiled Wonderland and the End of the World“, která mu ovšem nepřinesla takový úspěch, jakým se honosí dnes. Opak by se dal říct o „Norwegian Wood“. Nostalgický příběh, nabitý až po okraj zdrcujícími osudy mladých lidí. Je to příběh ztracenosti, sexu a cti. Prodalo se miliony výtisků.
Po tomto světovém zadostiučinění se Murakami vydal na cestu po Evropě, psal se rok ’86. Nakonec zakotvl v USA, konkrítně v městě Princeton, kde se ujal university jako „writing fellow“. Během tohoto učitelského období v jeho životě napsal „Na jih od hranic, na zápd od slunce a „The Wind-Up Bird Chronicle“, což je novela, která nově obsahuje i prvky tělesného násilí a rovněž vykazuje notnou míru fantastických tendencí v konfrontaci s moderním realismem. Toto dílo se často považuje za nejlepší Murakamiho publikaci vůbec. Vyhrála mu prestižní Yomiuri Prize, kteoru mu předel držitel nobelovi ceny za literaturu Kenzaburo Oe.
Murakami vzdal rovněž hold svému velkému vzoru z České Republiky; tím není nikdo jiný než Franz Kafka. Na jeho adresu řekl Murakami novinářům toto: „“n a way, reading Franz Kafka’s works served as a starting point for me as a novelist.“ a napsal knihu Kafka on the Shore (2002). Anglický překlad následoval v roce 2005
Jeho posledním dílem je „After Dark“, jenž vyšlo v květnu 2007 anglicky a podle listu New York Times se jedná o Nejvýznamnější knihu roku. Ještě v tom samém roce mu byl věnován čestný doktorát z University of Liège a to samé z Princetonu. Letos na jaře mu byla věnována Jeruzalem Prize, kterou obdržují spisovatelé věnující se lidkým právům, sovobodě, společnosti a vládě.
https://youtu.be/RaNQjhXhfVs
https://youtu.be/ Us_6fXZpt-c
https://youtu.be/ EQUkkTcrgvs
https://youtu.be/B2ese-NYID0
(text pochází zezaniklého blogu autora)
