Jak jsme tuinformovali, očekávalo se na Zastupitelstvu města Rumburku reakce zastupitelů na výzvu k odvolání místostarosty města Darka Švába, na základě souběhu několika funkcí (místostarosty města, které zřizuje nemocnici s poliklinikou a zároveň místo jejího šéf a také předsedy správní rady). K projednávání nakonec došlo v závěrečné diskusi, kdy v sále městské knihovny z hostů nebyl skoro nikdo, a kdy se zastupitelé dohodli, že vyčkají na novou úpravu legislativy, která by měla tento problém znovu řešit a přehodnotit, neboť k podobným souběhům dochází v mnoha firmách obecně a stávající předpisy se jeví jako poněkud diskriminační. Propojení státní správy a firmy nebylo akcentováno nijak.
Nejbouřlivější částí programu tak bylo nejprve zařazení bodu o slučování středních školve městě a potom i jeho projednávání.
Zdá se, že slučování škol je trend, který nelze zastavit. Peníze a demografická křivka jsou mocné argumenty, v tuhle chvíli jde tedy především o to, jak budou školy sloučeny, a která z nich bude v tomhle procesu lídrem. Ve hře je tak gymnázium a už sloučená škola zdravotnicko – ekonomická.
Oba subjekty podaly na Krajský úřad své projekty a rozhodování bude tedy probíhat v Ústí nad Labem. Podle průběhu Zastupitelstva v Rumburku lze říci, že studenti gymnázia jsou aktivnější a angažovanější, jestli a jaký vliv to bude mít na další průběh tohoto poněkud idiotského, ale asi nevyhnutelného procesu je těžké odhadnout.
(Strana zastupující gymnázium hovořila o tradici a skvělých absolventech téhle školy, kromě sebe a místostarosty města Rumburk Darka Švába napadá mě už jenom pouze Jiří Vejdělek, což je snad režisér filmů, ze školy zdravotnické napadají mě pouze skvělé sestry, které s láskou pečují o své pacientky a z obchodky možná někdo z berňáku).
Míč je teď každopádně na straně Krajského úřadu, záleží na tom, s jakou falší tam přilétl.
Velmi závažný, nepopulární a těžko řešitelný bod programu se věnoval petici občanů, kteří mají tu smůlu a bydlí v okolí azylového domu v Pekařské ulici. Jistě bohulibý úmysl resocializovat osoby nepřizpůsobivé se poněkud vymknul z ruky a může eskalovat ve velký problém; ten je v tom, že osoby nepřizpůsobivé nemají nejmenší úmysl se přizpůsobit, sociální pracovníci je nezvládají a policie nemá kapacity. Množí se tak drobné i větší krádeže a nespokojenost obyvatel stoupá.
Těžko se o tomhle tématu píše politicky korektně, neboť je to jeden veliký průser.
Azylový dům z principu a ze zákona poskytuje azyl komukoli bez ohledu na rasu, náboženství státní příslušnost, může se tak stát „místem svozu“ a následky tak mohou být nedozírné.
O účelu vybudovat podobné zařízení lze spekulovat, ale vsadím se pět ku jedné, že jde o prachy.
O pokrouceném a deformovaném systému dotací na podobné projekty mluvili ostatně a zastupitelé, náprava je ale proveditelná těžko.
