O zlatém řezu se mluví v souvislosti s architekturou, grafikou, kompozicí, s literaturou, ale třeba i s hudbou. Základ je ale v matematice, primárně v úloze rozdělit úsečku tak, aby se její menší část měla k větší části, jako větší část k celku. Na této úloze pracovali celé generace matematiků a dospěli k poměru, který má hodnotu zhruba 1,618 a označuje se řeckým písmenem fí.
Vypadá to jenom jako další zbytečné číslo, ale ukazuje se, že se nesčetněkrát opakuje ve světě, který nás obklopuje, zjevuje se tam, kde bychom to nečekali a tento parametr zdá se být skutečně magický.
V celé šíři se mu věnuje právě kniha matematika Marii Livia, a přestože my ne – matematici můžeme mít často pocit, že nás trošku balamutí, osobně jsem okouzleně sledoval jeho výklad a nepřestával žasnout.
Zlatý řez neboli zlatý poměr má, kromě své matematické pozoruhodnosti, ještě jednu vlastnost. Jeho aplikace v umění je nám příjemná. V době jeho největší slávy se mnoho umělců zaobíralo jeho přímou aplikací ve svých dílech; obdélník, jehož strany jsou určeny tímto poměrem, je nám příjemnější než obdélníky jiné, rozložení jednotlivých prvků na obraze ve stejném poměru vnímáme jako příjemnější než jiné a to i tehdy, když umělec nepracuje s pravítkem v ruce, ale pouze podvědomě.
Možná je to pro to, že se tenhle poměr vyskytuje všude kolem nás. Nasazení listů na větvičkách, uspořádání semínek na květu slunečnice, uspořádání smrkové šišky, spirály, které tvoří ulity měkkýšů, ale třeba i spirály vzdálených galaxií v sobě obsahují zlatý řez, číslo fí.
O zlatém řezu se často hovoří ve spojitosti s jeho zvláštní mystikou.
Na téhle knize je zajímavé, že se tomuto problému věnuje z pozice vědy přesně a korektně, pracuje s mnoha zdroji a všechno, co tvrdí, je možné prokázat a spočítat.
Přesto, anebo právě proto, je tu to kouzlo přítomno mnohem silněji. Protože to nejsou žádné čáry.