Začnu citací z wikipedie: Didgeridoo, někdy též didjeridoo, je dechový hudební nástroj australských domorodců a patří mezi jedny z nejtypičtějších symbolů Austrálie. V tradiční podobě se jedná o termity vyžraný dutý kmínek eukalyptu, který se po vyčištění dutiny z užší strany opatří náustkem zpravidla ze včelího vosku a technikou vibrujících rtů rozezní. Výsledkem je táhlý nepřerušovaný bručivý tón (drone) bohatý na vyšší harmonické tóny. Nepřerušovanost hry zajišťuje speciální hráčská technika, tzv. cirkulační dýchání.
Významným českým hráčem na didgeridoo je Ondřej Smeykal.
A právě tenhle muž se spojil s jiným významným hudebníkem, Milošem Dvořáčkem, takto hráčem na bicí nástroje a spojili své síly pro zimní turné na kterém vytvořili ojedinělou jednotku, která se pohybuje , v oblasti od elektroakustického ambientu po organickou taneční hudbou,což zní poněkud šroubovaně, hlavně pro to, že tam kde se pustí do hraní, slova chybí, protože je to prostě NĚCO JINÉHO.
(foto Vladimír Sabo)
Tenhle neobyčejný zážitek si můžete dopřát na Fabrice v Doubici v sobotu 19. 2. od 20.00 kde jejich letošní tůra končí, takže to bude na dlouhou dobu opravdu jedinečná příležitost poslechnout si něco jinačího, než hrají naše rádia.
https://youtu.be/DNNXFbgzlvg
Zajímavá je i cesta obou hudebníků, kterou urazili na cestě ke svým nástrojům. Zatímco bubeník to má poměrně jednoduché a jako dítě tluče do všeho, čímž se projeví jeho talent, cesta k didgeridoo je v našich podmínkách o poznání složitější, protože na „termity vyžraný dutý kmínek“ v dětských pokojích narazíte poměrně zřídka. Ondřej Smeykal tedyzačínal své první pokusy s osvojením hry nacvičovat tehdy ještě na obyčejné papírové trubky používané k navinování koberců!
Nepřipomíná vám to trochu začátky Martiny Sáblíkové a její bruslení na žehlícím prkně?
