Letos jich bylo deset, zatím nejvíc v životě, protože to byl první kompletní ročník.
V lednu zahájil architekt a kreslíř Marek Setíkovský. Dorazil ve sněhu a ledu a byl milý. Na vernisáži zahrál Vladimír Václavek několik skladeb z chystané desky. Pravidelný návštěvník vernisáží Standa Burant potom vystavujícího výtvarníka podrobil důkladnému rozboru díla.
Rozešli jsme se nad ránem.
Víc si nepamatuju.
V únoru obsadil výstavní místa Jirka Koštýř, rovněž kreslíř. Autor tentokrát nedorazil, dorazily pouze jeho obrázky. Na vernisáži hrála speciálně pro tuhle příležitost sestavená skupina hudebníků Lohnickyj – Bydžovskyj – Bažo –skyj. Za boha si nemůžu vzpomenout jak se jmenovali, ale hráli několik věcí od Jethro Tull. A skvěle. Od té doby se ale, bohužel, dohromady nedali.
V březnu u příležitosti zahájení jarní fotbalové sezony vystavil své fotbalové fotky Tomáš Fúsek. V hlavní roli byl klub SK Vilémov. Na vernisáži měly zpívat fotbalové písně ve fotbalových dresech oděné děti, ale byly zrovna na prázdninách… malá chyba v organizaci, takže nic. Ale fotbalová sezona začala normálně.
V dubnu obsadili Club hrobaříci. Uznávaná entomologická kapacita Honza Body Schneider přivezl úžasnou kolekci makrofotek těchto broučků, plus fotky z cest za nimi podniknutých. Hrobaříci jsou si, pokud to nevíte, dost podobní. Když jsem je věšel, zdáli se mi všichni stejní. Delegace přírodozpytců ze Šluknova měla ale jiný názor, a se sběratelem je všechny podrobila podrobné prohlídce. Myslím, že byli nadšeni. Potom sběratele a autora výstavy podrobil důkladnému rozboru jak jinak, než Standa Burant.
Rozešli jsme se nad ránem.
Víc si nepamatuju.
V květnu vystavoval Fefík, zakladatel a šéfredaktor humoristického časopisu Sorry. Mistr nedorazil, opět dorazily pouze obrázky.
Víc si nepamatuju.
Před začátkem filmového festivalu v Karlových Varech otevřeli jsme výstavu fotografickou o filmovém festivalu v Karlových Varech. Fotky poskytl fotograf Karel Šanda, který tam fotil víc než deset let pro časopisy Týden a Instinkt. Výstava trvala výjimečně téměř celé prázdniny, a kdo přišel, dostal se do dobré společnosti filmových hvězd, třeba Roberta Redforda nebo Sharone Stone. Fotograf sám nedorazil, fotil v tu dobu natáčení filmu manželů Landových Tacho. O filmu jsem nic dobrého neslyšel, ale fotky budou určitě skvělé. Karlovi věřím.
Vloni slavil největší (nebo nějakým podobným superlativem ověnčený) cyklistický závod Tour de Zeleňák čtvrt století. My jsme k jeho šestadvacetinám udělali výstavu fotek dokumentujících historii Zeleňáku, a přidali propocený dres jednoho ze zakladatelů Zdeňka Kafky. Club se tak stal častým cílem cyklistických výletů.
Potom došlo na koníčky a dlouho plánovanou výstavu o Velké Pardubické (nakonec pod názvem Koně, hokejky a perník). Fotograf pardubické mutace MF Dnes Michal Klíma připravil nakonec dva „sety“ koňských fotografií: Pardubická a koně pro „mírové“ využití. Tentokrát byla vernisáž skutečně veliká. Mimo jiné dorazili i dva živí koně a živý fotograf. Navíc večer zahrála východočeská kapelka Náhodné procesy. A pardubická delegace přivezla humanitární pomoc, obrovské perníkové srdce.
V listopadu přišel na řadu Jan Ignác Říha, herec a výtvarník, momentálně hlavní autor obálek časopisu Reflex. Jeho koláže jsou vtipné a precizní. Autor je náležitě šílený, jak jsme se přesvědčili při besedě o tvorbě, která následovala po vernisáži. Jen houšť a větší kapky. Prosím.
Na vernisáži zahrál kytarista Milan Karala.
Poslední letošní výstava byla místní. Vymyslela ji Šárka, když řekla, že i hasiči mají fotky. Posbírali jsme tedy historické i aktuální fotky týkající se šenovského hasičského sboru, dlouho vybírali a třiadvacet jich pověsili. Je to jenom malý výsek a tak se chystá další a větší prezentace na webu. Ale o tom až někdy jindy. Vernisáž byla tentokrát velmi důstojná. Hasiči přišli v uniformách (někteří bohužel civilu) a bylo to krásné. Žádné „hoří, má panenko“. Naštěstí ten večer nikde nehořelo.
Hrála skupina Booger a pěkně HOT.
Víc si nepamatuju.
