Šluknovská radnice usiluje již o několik let o záchranu více jak pět set let starého měděného dolu na kopci Schweidrich. Nyní se zdá, že by její úsilí mohlo být korunováno úspěchem. Šluknovští zastupitelé schválili uzavření smlouvy o dílo mezi městem a firmou Gemec- Union, na vytvoření projektové dokumentace na sanaci důlního komplexu a jeho zpřístupnění veřejnosti. Na základě této dokumentace bude moci Šluknov žádat o dotaci, která by měla pomoci tento záměr zrealizovat.
Podle starosty města Milana Kořínka patří důl a celý kopec Schweidrich k šluknovským pamětihodnostem, a měl by tak být zcela jistě zachován. Přitom ještě před několika roky hrozilo jeho zasypání a zničení. Tehdy se městu nabídla Duchcovská obchodní společnost,
zabývající se vrtným a geologickým průzkumem, která městu nabídla likvidaci opuštěného dolu, a to z důvodu bezpečnosti. Důl byl totiž volně přístupný, nezajištěný a hrozilo zavalení štol. Město nejdříve na tuto nabídku přistoupilo, ale poté, co se proti tomu ostře ohradila řada odborníků, od tohoto plánu ustoupilo. Proti rušení dolu byli ekologové z NP České Švýcarsko, kteří zde monitorovali největší zimoviště šesti druhů netopýrů na severu Čech. Proti byli i znalci historie hornické činnosti, včele s Miroslavem Plekancem z Hornického muzea v Jiřetíně pod Jedlovou. Do záležitosti vstoupil i Okresní úřad v Děčíně a Společnost pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska.
Historie dolu Schweidrich: První zpráva o ražení štoly ke starému stříbrnému dolu na Schweidrichu pochází z roku 1557, kdy bylo šluknovské panství majetkem Jiřího z rodu Šlejniců. Důl byl znovu objeven po třicetileté válce (r. 1835), kdy byla štola vyčištěna a vylámána nová chodba. Vytěžená ruda byla zaslána ke zkoumání do Freibergu, hledalo se stříbro a zlato. V roce 1836 v dole začalo kutat šluknovské měšťanstvo a provoz byl obnoven. Výsledkem dolování ale byla jen měděná ruda a po dvou letech byly práce pro malý výnos zastaveny. Další dvouletý pokus se datuje rokem 1897, kdy zde továrník na barvy Richter z Varnsdorfu podnikl další těžební pokusy. Analýzy vytěžené rudy pak ukázaly pozoruhodný obsah niklu (12-19 %). Půda v okolí dolu slibovala nadějnou výtěž okru. Koncem tohoto roku proto byly dokončeny přípravy k rozšíření těžby. Těžil se pyrhotin a chalkopyrit. Těžba se však nevyplácela a r. 1898 byla zastavena. Příznivé ekonomické podmínky začátkem 1. svět. války a nezužitkovaný nikl přispěly k obnově těžby r. 1914. Těžilo se na dole s osmi dolovými měrami a 22 m hlubokou šachtou. Po skončení války (1919) byl důl již jen udržován. Od té doby byl důl několikrát prozkoumán, těžit se však už nezačalo. Při posledních průzkumech dolu byly v jednotlivých štolách zjištěny letopočty 1918, 1919 (horní štola), 1905 (střední štola) a 1920 (odvodňovací štola). Důl je členitý systém propojených štol a šachet, celková délka chodeb činí 408 metrů, šachty jsou hluboké 15 metrů. Jeho název se vztahuje na lesnatý pahorek s kvótou 466, v jehož svahu se vchody do dolu nalézají. Ložisko leží po obou stranách silnice Šluknov – Staré Křečany 2,2 km jihozápadně od Šluknova na pozemcích v majetku města. zdroj:www. slkn.sluknovsko.cz
První kolo záchrany dolu na Schweidrichu bylo vybojováno, nyní zbývá podniknout na jeho záchranu další kroky.
„Před časem jsme se byli s několika zastupiteli podívat, jak to v dole vypadá, a musím říct, že jsme byli uchváceni,“vypráví šluknovský starosta Milan Kořínek.„Celé to dílo vypadá jako nějaká stavba pro permoníky, navíc se nachází uprostřed malebného údolí, v krásné přírodě. Je to místo stvořené pro procházky a odpočinek. Důl je krásný, a pokud se podaří ho zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti bude i zajímavou turistickou atrakcí,“ dodává starosta.
