Dvanáctý ročník festivaliu Free Tibet se vrátil do Mikulášovic což bylo rozhodně moudré rozhodnutí. Rozlehlá budova mikulášovického Klubu nabízí přirozenější prostředí pro podobné akce než rumburský, i když modernější, ale příliš mramorový a mauzoleální kulturák. Líp rezonuje s hudbou, která se tu hrála i s myšlenkou akce. S tímhletím, svého druhu, undergroundem. Zahájení měla na starosti rumbursko – děčínská parta Wrata wot stodoli, kterou skrze internet nominovali fanoušci. Odehráli svůj set v pohodě a protože máme během roku možnost vidět je poměrně čato, řekl bych že jsou lepší a lepší. I pokračování bylo punkové. The Fialky, poetický název a mlácení do kytar. Až takové, že jedna málem nevydržela do konce vystoupení, naštěstí to zachránil kus leukoplasti a „zlatý český ručičky“. Potom nastoupila o poznání tvrdší kapela Status Preasents. Pro autora tohoto textu čas jít se navečeřet. Pokračování zařídili pražští Post it, všude by se o téhle kapele mluvilo jako o popíku, tedy všude tam, kde pop není Michal David a Ivetta Bartošová.
Fast food orchestra roztančila celý sál a na parketu nebylo k hnutí. Až jednou vyděláme tolik peněz, že si tenhle web bude moct dovolit uspořádat ples, budou tam hrát.
No a večer se blížil k půlnoci a na pódium nastoupili chlapci z kapely Prohrála v kartách. Trávil jsem s nimi část dětsví, tak jsem se těšil velice a užil si to. Přesto jsem potom musel frontmanovi skupiny Filipovi Horáčkovi vyčinil: mohl mi říct, že sleze z pódia, kytaru vrazí do ruky poněkud překvapené slečně a odejde do zákulisí. Hezký kousek, ale fotograf by mohl být na podobnou situaci připraven, aby mu zbytečně nepadaly objektivy na zem!
No, a bylo tu finále. Skupina, která to má všechno na svědomí, Toxic people se stále zaskakujícím bubeníkem Pigym. Jo, furt je to attack from north.
Ze všech vystupujících letos největší rozpaky vzbudil moderátor, který se zdál být poměrně mimo.
Málem bych, a nerad, zapomněl, že kromě hlavní scény fungovala ještě chilloutová čajovna a dvě djské scény, ale byl jsem tam sám a mám jenom dvě ruce.
A je hodina po půlnoci, taxíky se před Klubem točí jako na točně autobusů, pan Navářka, který má na starosti občerstvení objíždí restaurace v okolí a shání ještě pár sudů piva pro poslední žíznivce.
Free Tibet s číslem dvanáct skončil a ním i letošní festivalová sezóna na severu.
Takže zbývá otázka, co bude za rok?
