Ráno jsem kouknul na televizi a pán, stojící ve frontě na prý fungující registr vozidel, jež ovšem právě zrovinka nefungoval podobně, jako minulé tři týdny pravil: „K čemu je mi tenhle (píp) stát, když mě jen votravuje vod narození až do smrti?“ Takže jsem posmutněl za pána, ale jinak: ten pán neřekl nic jiného, než co si za a) myslím rovněž, a za b) co si bude myslet tak 99,999% obyvatel, s výjimkou (jasně!) pár politiků. Zjednodušeně řečeno, člověk aby byl nas.anej od rána do večera, protože kam se podívá, je (směrem od státu) jen faleš a lež, která je nám ovšem předkládána jako „starostlivost“ o naše životy. Teď možná na chvilku je pokoj od nesmyslných řečí v Parlamentu, protože i přemakaní zákonodárci si musí nějak užít prázdniny (Korfu, Dubaj, Zadar, Toskánsko, atd.). Ale za pár týdnů nám to začne nanovo. V mezičase se můžeme „bavit“ třeba nefungujícím registrem vozidel, nefungujícím ministrem spravedlnosti, nefungujícími letadly CASA, za které nám někdo vrátí nepoužitelné letadlo, nebo například definitivně rozsekanou (dříve luxusní) čtvrtí Dejvice, kterou prochází nesmyslná II. pražská magistrála (nověji „Tunel Václava Klause“) a dalšími podobnými pitomostmi. Stát nás „okopulovává“ (nebo jak to říct slušně?) ze všech stran a my se jen národně chytáme proděravělých stébel abstraktních nadějí. Jako například, když jsme jako nadšeni z toho, že naši olympionici vybojovali v Londýně úspěch nástupem na slavnostní zahájení v „hulínkách“. Na to jsem tedy opravdu hrdý! P.S. Ne, nejsem. Tenhle stát není nejen pro starý, nemocný a bezmocný, ten už není vůbec pro lidi. Ale to už jsem psal a štve mě to den ode dne víc a víc…
