Může film produkovaný takříkajíc z kapesného, natočený malinko lepší amatérskou kamerou a stopáží dosahující téměř jednu hodinu obstát? Zdá se, že může, ovšemže s výhradami.Třetí dílko Martina Pohla Jehovova pomsta navazuje na jeho předchozí opus. Autor vzal minimotiv jehovistů z předchozího filmu Život není krásný a napsal příběh o obrácení jednoho z nich. Vtípek rozvedený do několika historek ze života „svatého“ baví a prvokuje, je cool drsný a graduje ve finále, které překvapí, zejména ale ty, kteří Martina neznají.
Ve scénáři to chvílemi skřípe, chvílemi se autor nemohl ubránit něco škrtnout a tak například scéna z čajovny s nablblým otcem a jeho poněkud submisivním synem je nadbytečná, pokyn svatého otce ke svým pomocníkům zbytečně prozrazuje jeho pohnutky a pád hlavního hrdiny do bahna „velkoměsta“ postrádá jasný vývoj a logiku, zejména poslední krok – od alkoholika k feťákovi — je až příliš rychlý. Jako alkoholik o tom něco vím.
Stejně tak obrácení jeho oponenta vzal scénář poněkud „šreko“, neboli zkrátka.
Filmařsky ale Martin udělal skok.
Záběrování a střih, aranžování scén, spád vyprávění má ten chlapec už velmi dobře v ruce, práce s hudbou i vedení neherců je na podmínky nad průměrné.
Mimochodem: neherce udržel v civilní poloze, takže nepřehrávají. Jediný člen company, který „hraje“ je Martin Pohl senior, jeho kreace je ale tak roztomilá, že by si zasloužil – modří už vědí – pořádnýho hubana.
Daň za podmínky vzniku je svícení (které není) a nepřesně nasazený zvuk na obraz, který malinko ruší, ale rozhodně si zaslouží pochvalu ta snaha. Kdo někdy zkoušel synchronizovat doma na koleně ví o čem mluvím a z poslední doby problémem s postsynchrony trpí i filmy vzniklé v profesionální produkci (viz. třeba Kájínek).
(Podle informací ze štábu vznikl posun zvuku pouze v biografu, tedy někde mezi projektorem a zbytkem světa.)
Film už se hodnotí i na CSFD.cz a zatím má hodnocení stoprocentní. No jo, kámoši.
Pět hvězdiček bych nedal, ale každopádně se těším na další Martinův film.
