S ředitelem rumburského domu kultury Miloslavem Kucarem, kterému právě skončila šestiměsíční doba hájení po nástupu do funkce, jsme se sešli v jeho pidiředitelně, abychom z něj vymámili všechna jeho tajemství a plány.Nástup do nové funkce neměl zrovna jednoduchý, jelikož stále ještě ve zdech „kulturáku“ dozníval duch předchozího ředitele Krále, a tak se nový šéf musel nejdříve poprat se zděděnými kostlivci ve skříních. A to i s původním programem nasmlouvaných akcí. „Král měl své hvězdy, jako třeba Břínkovou nebo Heidi Janků, ale měl i akce, jejichž rozpočet byl třeba i sto tisíc, ale návratnost byla minimální, protože na ně přišlo šest lidí. Proto jsme museli některé z těchto akcí zrušit. Od července jedeme po vlastní ose, a už připravujeme plán na příští rok podle naší režie. A chystáme velké pecky,“ předesílá ředitel Kucar. První dvě ze slibovaných „pecek“ uvede Dům kultury Rumburk již v závěru tohoto roku, a to koncert Lucie Bílé a kapely Kryštof.
Kultura pro všechny
„Naší filozofií je nabídnout lidem kulturu ve všech žánrech. Chceme, aby si každý přišel na své. Připravili jsme dvanáct hudebních a tanečních pořadů pro seniory v rámci cyklu kavárna Pohoda. Na tyhle akce je solidní návštěvnost, sto až dvě stě lidí, hodně si je oblíbili Němci. Pro střední věkovou vrstvu, která je náročná, je těžké něco najít. Lidi většinou chodí na to, co znají. A čím známější soubor, tím větší návštěvnost, ale také větší rozpočet. Program doplňujeme divadlem, chceme sem pozvat alespoň jedno známé divadlo ročně.
Myslíme i na děti. Nabízíme školám a školkám dopolední filmová i divadelní představení, chceme jim nabídnout to co, si sami zařídit neumí, nebo by nebylo v jejich silách to zaplatit, například vystoupení Michala Nesvadby a podobně. Navíc jim zajistíme i dopravu až do kulturního domu a zpátky ke škole,“ vysvětluje ředitel.
Lahůdky pro teenagery
Novinkou, kterou nový šéf kulturního domu se svým týmem nabízí rumburské mládeži, je soutěž pro náctileté o DJe Rumburku.„Budeme pořádat diskotéky pro teenagery a při nich bude probíhat soutěž o nejlepšího DJe z jejich řad. Vítěz pak od nás dostane smlouvu na jeden rok na pořádání diskoték v našem zařízení. Tohle chceme spustit už v září. Aparaturu máme na to dobrou, koupili jsme kvůli tomu šest nových skenerů a světlenou aparaturu, a pokračujeme ve vybavování ještě dál,“vysvětluje zaníceně.
O vážnou hudbu není zájem
„O tuhle produkci není u nás příliš velký zájem, ani mezi hudebníky, ani mezi posluchači,“přiznává poněkud zklamaně.„Technické zázemí, které má dům kultury k dispozici, není pro tento typ pořadů úplně ideální. Hudebníci tu nemají potřebnou akustiku, mají na ní jiné požadavky, což zcela chápeme,“přiznává ředitel. Proto spolupracuje s rumburským gymnáziem, v jehož aule se, nejen díky akustice, ale především i díky tradici, koná drtivá většina koncertů vážné hudby.
Výstavy netáhnou
Za velký problém považuje ředitel Kucar pořádání výstav: „Jsem zastáncem názoru, že každý metr kulturáku by měl vydělávat peníze, ale návštěvnost výstav je nulová. Vystavená díla musíme pojistit, zaplatit honorář a celou dobu výstavy na ně svítit. Dohromady to je hodně peněz, které se nikdy nevrátí. Nejvíc lidí chodí na vernisáž, na zahajovací raut a potom výstava většinou osiří,“ vysvětluje. Tuto situaci chce napravit technickým opatřením. „Výstavní síň přesuneme do salónu vedle kina. Návštěvníci kina, si tak budou moci vystavené exponáty prohlédnout před začátkem i koncem produkce, zlepší se tím i propagace autora a jeho díla.
Kino je srdeční záležitost
Zato kino, zdá se, je ředitelova velká radost, protože když na toto téma přijde řeč, tvář Miloslava Kucara se rozzáří nadšením.„Ano, to je moje parketa, můj miláček 2D a 3D. Technologie 2D umožňuje uvádět premiéry filmů ve stejný den jako kdekoli na světě. Když je premiéra v Americe, tak, díky časovému posunu, je premiéra u nás vlastně o den dříve. Navíc uvažujeme o promítání prostřednictvím satelitu, například představení Opery z La Scaly nebo z Vídeňské opery, ale i sportovní přenosy, které by mohly být docela atraktivní.“
3D technologie pak nabízí diváků nový prožitek z trojrozměrného přenosu obrazu. Díky speciálním brýlím se divák stává téměř součásti příběhu a jeho zážitek je o to větší. Nevýhodou je, že brýle poněkud tlačí na nose a při jejich zničení nebo ztrátě se vstupenka „z kina“ prodraží až o tisícovku.
Důvodem k plesání je návrat plesů
V minulých letech postihl Dům kultury doslova exodus plesů. Většina těch tradičních školních se odstěhovala do Varnsdorfu. I to se změnilo.„Král nasadil takové ceny pronájmu sálu, že je školy nemohly a nechtěly akceptovat. Pronájem byl předražený, takže jedna z prvních věcí, které jsme udělali, bylo jejich radikální snížení, aby se k nám zase lidi vrátili,“ vysvětluje Kucar. Navíc, pro pohodu tanečníků a hostů udělal v budově několik technických změn a úprav.„Lidé rozlišují kulturní dům napřed zdí a za zdí, tedy na hlavní sál a na přísálí. Proto jsme přísálí zkulturnili a přizpůsobili, vybudovali jsme další bar, čímž jsme roztříštili fronty, nově jsme vymalovali, instalovali závěsy. Teď je to příjemné prostředí. Díky nové velkoplošné projekci mohou nyní všichni v přísálí vidět co se děje na sále. Povolili jsme kouřit v celém objektu. A lidi se k nám začali vracet. Vždyť jen letos jsme tu měli deset plesů. Vracejí se k nám i školy, a z čeho máme radost, že se k nám po čtyřech letech opět vrátilo rumburské gymnázium.“
Staří, dobří divadelníci se vracejí
Jiným problémem byl „odchod“ rumburských ochotnických divadelníků. I na nápravě tohoto rozchodu už byly učiněny určité kroky. „To byla jedna z prvních věcí, které jsem udělal po svém nástupu do funkce, že jsem napravil vztahy s divadelníky. Je nemyslitelné, aby rumburský divadelní soubor nemohl hrát ve svém domovském domě kultury a musel hostovat ve vedlejší vesnici. Takže se k nám vrátily oba divadelní soubory, a vytvořily jeden celek pod vedením pana Šamši. Ta jeho část souboru hraje pohádky pro děti, druhá část souboru pod vedením pana Mrštíka uvádí úžasnou věc Blboun, která šestkrát za sebou do posledního místa vyprodala celé divadlo. Napravili jsme vztahy i s paní Koukolskou a Hraničářem, kteří uvádějí další bezvadnou hru, a to je Charleyho teta.“připomíná ředitel.
Blýskání na lepší časy?
Skoro se zdá, že se blýská na lepší časy a kulturák bude fungovat konečně normálně.
Nezbývá, než se zeptat: „A co nějaký super tip na příští rok by nebyl?“
„Nechci se kasat, ale jednáme o koncertu s panem Nohavicou, a snad nic nezkazím, když prozradím tajemství, a to, že s největší pravděpodobností přijede do Rumburku zazpívat i Karel Gott,“prozrazuje svá tajemství s potutelným úsměvem ředitel Miloslav Kucer.
Tak, snad jsme to nezakřikli!
Md a gdo
