V pátek 3. dubna 2015 byl slavnostně zahájen letošní provoz v soutěskách Kamenice ve Hřensku. Nevím, jestli bych to vůbec měl přiznat, ale mám vůči zdejšímu regionu (památkám, přírodě, městům, obcím) stále ještě mocné dluhy. Do soutěsek se chystám už nějakou dobu, protože naposledy jsem v nich byl (fuuuuj, hanba) ještě jako žák šesté třídy základní školy v dalekých západních Čechách. Takže když přišel dotaz z o.p.s. České Švýcarsko, jestli se nechci k letošní slávě přidat, neváhal jsem ani minutu.
Když jsem ovšem v pátek ráno ometal z auta vrstvy čerstvého sněhu, abych vyrazil na místo srazu, uvažoval jsem, zda si vzít brusle, kolik párů rukavic sebou a jestli jsem se vlastně tak trochu nezbláznil. Skutečnost ale překonala očekávání, směrem dolů k Labi sněhu ubývalo, až ubylo, ba i sluníčko začalo skrze mraky vykukovat. Zážitek o to větší, že jsme do Hřenska dorazili brzy ráno, kdy ještě parkoviště byla prázdná a po turistech nikde ani stopy. Přepravky se zásobami nakládáme na traktůrek, který vyráží před námi a my procházkou kráčíme k nástupišti do lodiček ranní jarní krajinou. U nástupu zdržuji odjezd uchvácen panoramaty, nakonec ale zasedám do pramice a i když je nás jen pár, ochotně nasloucháme výkladu a kroutíme hlavou ze strany na stranu.
Po dojezdu na konec Edmundovy soutěsky pár metrů pěšky a ocitáme se na nově upraveném prostranství, kde probíhají poslední úklidové akce. Pomůžeme s přípravou stolů a lavic, zatímco zdejší pracovníci sklízí „úrodu“ ze střech a smývají pomocí hadic nánosy na nábřeží. Chvilka klidu na prohlídku čerstvé expozice „Z mlýna do srubu a zpět“ v nádherně rekonstruovaném objektu, venku se rozhoří oheň a začíná příprava pohoštění. Já po chvíli vyrážím zpět ke kotvišti lodiček, protože se očekává příjezd prvních turistů. Dobíhám a na hladině se objevuje první naplněná pramice. Stejně jako ta druhá ševelí němčinou…
O chvíli později už doráží i VIP hosté, takže úprk zpět, vstříc hostině a proslovům. Já jsem schopen poznat tak maximálně lidi s OPSky (ředitel společnosti Filip Brodský zahájil společně se starostou Hřenska Zdeňkem Pánkem sezónu), ředitele NP České Švýcarsko Pavla Bendu (ten jako překvapení přivezl vypreparovaného lososa, který byl před časem nalezen okousaný vydrou), nějaké přítomné další starosty či zástupce měst. Pokud jsem pochytil správně, jsou tu i z kraje a zástupci NP Saské Švýcarsko. Prohlídka srubu je možná s průvodním slovem tvůrců expozice (některé exponáty vyžadují trochu víc spolupráce a přemýšlení, než je obvyklé), připravené občerstvení taje pod rukama, turisté proudí sem a tam a nakonec je po slávě. Uklízíme zbytky a vydáváme se na zpáteční cestu lodičkou. Tentokrát máme plavbu i s hudebním doprovodem (pokud jste v sobotu viděli zpravodajství na ČT, tak jste tohoto nevšedního a zábavného převozníka mohli vidět na vlastní oči) a je čas dofotit to, co jsem plavbou sem nestihl. Poslední ahoj všem známým a směr domů, do sněhu.
A taková zatím nezveřejněná informace – obec Hřensko chystá na 4. května 2015 při příležitosti 125. výročí zahájení plavby v Edmundově soutěsce den otevřených dveří (nebo spíš pramic). Až budeme vědět víc, dáme vědět.
A pokud chcete něco i v pohybu:
Místo nástupu do lodiček v Edmundově soutěsce směrem od Hřenska
Plavba k vodopádu
Příjezd lodičky do prostoru mezi soutěskami
Exponáty v nové expozici „Z mlýna do srubu a zpět“
Samozřejmě byli přítomni i turisté z KČT Krásná Lípa, takže na jejich webu jsou k vidění fotky Mikuláše Peterky -> a Líby Šaferové ->
