Děčín, mé — skoro odjakživa — okresní město, to jsou jenom problémy. Úřady, upomínky a soudy. Tenhle víkend, který jsem tam strávil v divadle, byl ale velmi příjemný, kdyby se v Děčíně dalo ovšem nějak normálně zaparkovat. Vy to možná víte, protože jste světáci, ale já Děčínem většinou jenom projíždím, protože vyčurat se můžu v lese a najíst doma, když už je to kousek, ale v Děčíně nejde beztrestně zaparkovat.
Děčín nemá, narozdíl od třeba hlavního města, modré zóny, kde mohou parkovat rezidenti a žluté zóny, kde se nesmí parkovat vůbec a parkoviště, kde se parkuje za prachy. V Děčíně se parkuje jenom za prachy, ale není to vidět na první pohled.
V Děčíně jsou ulice, ve kterých není k vidění ani jeden parkovací automat, ani jedno upozornění, že je třeba zaplatit … v Děčíně je jenom aktuálně posílená městská policie, která vám elegantně nasadí botičku a potom vám ji za tři kila sundá.
Nedalo mi to a optal jsem se několika místních, co o tom soudí.
Smáli se, myslíš obuvníky, říkali a mysleli tím strážníky. Oni nic jiného nedělají. A za břicha se popadali.
Mě to k smíchu nepřišlo. To město je hezký i když v centru poněkud pustý. Některý baráky musely být úplně úžasný, třeba tenhle Labský dvůr.
Dneska tu klíďo píďo můžete natočit nějaký film jako z Havany nebo jako z Tirany. A to se vyplatí.
Ale co, tady u nás se ještě nějak zaparkovat dá.
A jak vyfotografoval a napsal Iwo:
Už brzo budou Bééééélikonoce. Tak si je užijte.
