V pátek, v sobotu a v neděli (27., 28. a 29.3. 2015) se uskutečnila v děčínském divadle třiadvacátá soutěžní přehlídka amatérských divadleníků ‚děčínská brána‚. Rumburáci si tu zahráli představení Jak je důležité míti Filipa (premiéra v únoru a už teď třináct repríz! fotky tady a tady) a brali cenu za scénu a za kolektivní herecký výkon. Gratulujeme.
Přehlídku zahájili už v pátek místní (rozuměj divadelní soubor Karel Čapek) s kusem Anny Saaverda Kuřačky a spasitelky; hra o třech sestrách na ocet a jejich nanicovatém bratrovi odkazuje k Čechovovým třem sestrám a to nejenom samovarem, který je od počátku na scéně (a ze kterého se nikdy nevystřelí).
Nejen samovar je ovšem velice pasivním účastníkem děje, výraznější akci jsem rovněž očekával od modré lišky, která byla druhým výrazným scénografickým prvkem, ale nedočkal jsem se. Škoda. Jinak ovšem hráli všichni jako o život.
Druhé páteční představení přivezlo Broukovcovo Kamdivadlo z České Kamenice. Představilo skvělý text Slawomira Mrozeka Letní den. I když samotné představení poněkud škobrtalo, ten text o úspěchu a neúspěchu, o sebevraždě a o životě ho udržel naživu a jel se mnou ještě celou cestu domů) Za mě dobrý.
V sobotu ráno hráli rumburáci a hned po obědě Li-Di z Litoměřic dvě aktovky od Čechova a jak to říct … rumburáky známe a v Čechovovi hrál zase ten samovar.
Bílinské divadelní minimum přivezlo konverzačí komedii Obchodní záležitost. Tohle je představení — oddechovka, které si své diváky jistě bez problému najde.
Sérii soutěžních představení uzavřelo Rádobydivadlo Klapý, které přivezlo hru Dlouhá cesta.
Dlouhá cesta vznikla na motivy Bergmanova filmu Lesní jahody a i když tu nemám k dispozici rozhodnutí poroty, moc bych se divil, kdyby právě tohle představení nezvítězilo. O parník.
Možná si řeknete, že vzít film a zahrát ho na divadle, je brnkačka a že to umí každej.
Neumí, a v tom je ten pes zakopaný.
Ladislav Valeš ale prokázal nutnou dávku citu, inscenační obratnosti a ‚vyzobal‘ z předlohy to, co potřeboval. Navíc má tu výhodu, že pracuje s výborným hereckým souborem, který odehraje to, co po něm vyžaduje a to prosím od školních dítek až po zralé muže (a ženy).
Celkový účet za Děčínskou bránu není zatím k dispozici, můj ano. Pět kafí, jeden guláš a přehled o amatérských divadelnících široko daleko a za to díky organizátorům.
