Myslím si o sobě, že nejsem zase až tak závistivý jedinec. Ovšem najdou se chvilky, kdy se mnou závist cloumá víc než hodně. Třeba momentálně závidím Sokolovsku. To se mi zase jednou televize vyplatila… Nevím, kdo to víte, ale ve vysílání lze objevit i kanál regionální TV, kde se střídá jeden region za druhým. Úroveň těch reportáží je leckdy diskutabilní, nicméně občas se tam lze dozvědět zajímavé informace a tipy. Jako například to, že Sokolovsko má svou velmi zajímavou encyklopedii. Chvíle hledání na netu pomocí Googlu a je rozhodnuto, něco takového musím nutně mít. Za pár dnů už držím svůj výtisk v rukách. Tedy, držím… Zkuste nějakou dobu držet 6 kilo.
Já vím, já vím. Máme tu „svoji“ Natalii Belisovou, máme „svého“ Jana Němce, máme tu Ester Sadivovou, Kláru Mágrovou nebo Rostislava Křivánka, nemnozí varnsdorfáci mají unikátní TOSáckou knihu, Jiříkov se v loňském roce blýsknul vlastní publikací. Jenže to, co jsem si vybalil z rozměrného balíku, to je vskutku fascinující dílo.
Dva svazky ve společném papírovém přebalu, dohromady o 878 stranách, mapují region oblast za oblastí, město za městem, obec za obcí, metr za metrem. Historie, kostely, hřbitovy, sakrální památky, panská sídla, zámky, hrady, reliéfy, oltáře, umělecká díla, hostince, osobnosti, umělci, mlýny, porcelánky, mauzolea, zajatecké tábory, statky, kláštery, pomníky, jatka, rozhledny, architektura lidová i industriální, dělnické kolonie, obrazové galerie. To vše proloženo obdivuhodným počtem (přes 4580) obrazových příloh – malby, kresby, staré pohlednice, fotky z archivů, současná obrazová dokumentace.
Až se mi při několikerém listování vybavila povídka klasika sci-fi Devět miliard božích jmen – má někdo vůbec šanci po takovém veledíle přijít ještě s něčím novým? Asi těžko.
Jediné, co mne trochu mrzí, je skutečnost, že takovou knihu si sebou nevezmete do vlaku či autobusu. Ono i obyčejné čtení u stolu nebo v křesle je slušným tělocvikem. Udržet ta cca 3 kila je pro zápěstí docela fuška, tak jsem až začal uvažovat, že někde pořídím takový ten stojan, co na něm bývaly umístěny staré tisky. Na druhou stranu vás takové čtení donutí zpomalit, uklidnit se a soustředit.
Prostě a jednoduše před autory s celým kolektivem smekám, stejně jako před vydavatelem. Mají můj nehynoucí obdiv a jen si přeji, aby se našlo víc takových „bláznů“, kteří dokáží zmapovat a zaznamenat minulost i současnost.
Pokud si chcete trochu na ukázku zalistovat, vyzkoušejte to tady -> a tady ->. Obsah je k nahlédnutí zde ->.
PS pro KM: Samozřejmě je mezi umělci zmíněn i Eliáš Dollhopf a jeho práce pro rumburskou Loretu :-)
