Byla to taková pěkná kancelář, solidní nábytek, dobrý kafe. Ta paní se kterou jsem mluvil, byla moje stará kámoška.
A co to vlastně děláš?
Pojišťuju. Dobrej kšeft. Něco jako když prodáváš jídlo. Nikdy se to nezastaví.
Hm. Já nejsem pojištěnej.
Taky jsem nebyla, ale už jsem. Dostávám strach… A média tomu pomáhaj‘. Díky.
…
Takhle nějak to je. Strach je výborná komodita.
Připomněl mi to ráno Alexandr Vondra v rozhovoru pro SvobodnéFórum.cz
Hned na začátku hodnotí situaci takhle:
Ono je to všude špatné. To, co se děje u nás, souvisí s tím, co se děje v Evropě a ve světě. Tak to bylo ostatně vždycky. Náš zlatý věk – éra, která začala rokem 1989 a trvala dvě dekády – skončil. Teď začíná éra velké nejistoty a velkého přehodnocování. Provázejí ji obavy z budoucnosti.
Co na to člověk může říct? Jít se pojistit? Anebo skočit do pelíšku a vytáhnout hlášku: di do prdele, Sašo!
Tlusťoch to vzdal a bude mi kazit náladu u nedělní snídaně? To ne.
Znáte to s tou lahví? Jak je z půlky plná, tedy vlastně poloprázdná, nebo taky poloplná …
Já myslím, že to stojí za to, dokud je tam na dně alespoň hlt. A z mejdanů je známo, že v každé úplně prázdné lahvi je ještě celých třináct kapek.
Tak na to nezapomínejte a nenechte si kazit náladu.
Minulý týden byly prázdniny, tak teď hupkydupky odpočatí do práce.
Po gambrinus lize začínají i ty nižší fotbalové soutěže (příprava Vilémova se Šluknovem tady->), tekže můžeme koukat do zeleně, příští týden se na Dymníku poběží otevřený krajký přebor v krosu (a za čtrnáct dní dokonce mistrovství republiky!)
Zbytek pozvánek přidá ráno Ivo anebo koukněte do kalendáře.
A nezapomeňte, že kdo se bojí, sere v síni!
