Ve středu 25. února 2015 se konal v prostorách restaurace Lidová zahrada ve Varnsdorfu koncert, spojený s vernisáží. Obojí se týkalo kytaristy (a fotografa) Norbiho Kovácse.
Na koncert jsem se vydal se smíšenými pocity – Norbiho už jsem slyšel několikrát a vždycky jsem byl nadšený. Poprvé v Kocourovi 2012, společné vystoupení s Petrem Skoumalem jsem prošvihl (a dodnes se za to tluču do hlavy), v roce 2013 jsme ho s Ivanem Hlasem a Olinem Nejezchlebou mohli slyšet při rozsvěcení varnsdorfského vánočního stromu, stejné složení si zahrálo na klášteře v Jiříkově, slyšet ho mohli posluchači v Dolní Poustevně, jeho desku poslouchala nedávno Martina. Na druhou stranu jsem na Lidovce párkrát zažil ostudu, kdy poměr účinkující – vystupující byl takřka 1:1 (ať už šlo o hudbu brutální nebo naopak velmi pohodovou). Tudíž jaké bylo moje překvapení, když jsem strčil hlavu do dveří nedávno otevřené restaurace a ona se mi tam málem nevešla, protože prostor kolem všech stolečků byl napráskaný až do neprůchodna. A to prosím bez vyvěšení plakátů a jen na rezervaci místa…
Další překvápka následují – na stěnách 5 velkoformátových Norbiho černobílých fotografií, inspirovaných povětšinou hudbou. Úvodní set Jana Müllera na kytaru (vůbec to nebylo špatné). Jídelníček naplněný maďarskými položkami, na nichž Norbi spolupracoval dodáním surovin. Striktně oddělená doba objednávek a hudby (jaká to slast proti jiným lokálům). A závěr v souzvuku s citerou Michala Müllera. No a mezi tím hudba, hudba a hudba. A sem tam zpěv. Norbi, bravo, příště jdu zas!
