Kino plné mladých, starých, postarších, podivných, někdy i normálních žen, tu a tam nějaký ten ztrápený výraz muže. Ze zadních řad se začínají ozývat rozechvělé hlásky, které už se očividně nemůžou dočkat, až to začne. A konečně, začíná se stmívat, opona se otvírá a už slečny hlásí těm, kteří by náhodou nevěděli, co se děje – „už to začíná!“
Padesát odstínů šedi!
Film natočený podle stejnojmenného románu, který se stal během několika měsíců světovým bestsellerem. Film, na který se těšily miliony žen, který trhá rekordy v návštěvnosti a který do varnsdorfského kina Panorama přilákal tak početnou návštěvu, kterou tento kulturní stánek neviděl desítky let. Čím tento román tak zaujal, proč je tak oblíbený mezi ženami všech věkových kategorií, vzdělání, národností?
Protože je plný erotiky, erotiky kořeněné násilím, násilím, které je akceptováno, očekáváno a vyžadováno. Je to román, který nahlas hovoří o tom, o čem se jen šeptá. O tom, že každá žena chce být milována a hýčkána a přitom tak trochu, s něhou a láskou mučena a týrána. Říká se, že v každé ženě se skrývá alespoň kousek masochismu. Je to pravda? Potvrdí to i tento film?
Slečny si začínají pobrukovat píseň, která potichounku zní z reproduktorů ještě před tím, než začne samotné promítání. (Je vidět, že propagace filmu byla promyšlená do všech detailů.)
A pak, z ničeho nic, už je tu! Na scéně se objevuje pan Grey. Pan Grey, který si zavazuje boty, pan Grey, který si vybírá kravatu. Božský pan Grey. Napětí a soustředěné ticho rozčísne výkřik jedné z divaček: „Nekoukej mi na něj!“ Kino se zasměje a pak opět upadá do děje.
Krotká, křehká a panenská moderní Popelka prožívá svou první lásku k tajemnému muži.
Novodobému, rádoby princi, který má místo stáje plné koní garáž plnou luxusních aut, místo kočárů vrtulník a který místo drahých šperků rozdává svým vyvoleným nejnovější elektronické vymoženosti.
A jako každý, i on má svou 13. komnatu, komnatu plnou nejrůznějších mučících pomůcek a kabelových svorek.
Letmé doteky, dlouhé pohledy, střih sem, střih tam, přesně tak, aby tam bylo všechno, ale zároveň nic. Některé scény vzbuzovaly v divácích rozpaky. Jejich červenání sice nebylo vidět, ale neklidně se začali rochnit ve svých sedačkách, nenápadně koukat do telefonu, hlasitě brebentit a hihňat se, nebo prostě šustit s brambůrkami. Což může být, alespoň malé plus pro jinak nudný a nevýrazný film.
Je to jasné. Tento příběh nemá nic společného s tvrdým masochistickým sexem, jak se mohlo někomu zdát. Není ani o kdovíjakém filmařském umu. Je to jednoduchý, plochý příběh o Krásce a Zvířeti, o Popelce a Princi, kteří si odžívají svou prapodivnou a trochu zvrácenou erotiku v luxusních hollywoodských kulisách, je to film pro všechny mladé, nezkušené a toužící, stejně jako pro ty starší, unavené a možná i láskou a muži zklamané.
Každá žena si zde najde své. Jen mužů je mi líto. Pro ně tento příběh určen není.
