Ve středu 11. února 2015 pokračoval v přednáškovém sále Křinického pivovaru v Krásné Lípě cyklus večerů „Jiří Rak uvádí svého hosta“, tentokrát byl pozván Rosťa Křivánek. V sálku se sešli snad všichni místní účastníci středečního výletu, ovšem dorazila i řada dalších posluchačů. Rostislava Křivánka nejspíš místní znají, mnozí možná aniž vědí, kdo konkrétně to je. Právě on je totiž autorem textů v úžasných brožurkách Zážitky v Českém Švýcarsku, které pravidelně vydává České Švýcarsko o.p.s., to on je autorem textů v magazínu Brána pro návštěvníky Ústeckého kraje, to on je autorem textů v netradičním průvodci naším okolím pro rodiny s dětmi. Osobně jsem ho zažil asi jen jednou právě na představování zmíněné knihy a ihned jsem ho zařadil do kategorie lidí, kteří mají co říct a hlavně to umí. Když ho jeho hostitel Jiří Rak v úvodu zpovídal, sám o sobě s nadsázkou hovořil jako o člověku se slovní inkontinencí. Musím ovšem za sebe prohlásit, že i to je málo, sic se z něho skutečně slova řinula, klidně bych vydržel sedět a poslouchat mnohem déle.
Původní téma přednášky „Tajemství Carlose Clary Aldringena – Jak se píše o cestování (i o jiných věcech)“ bylo nakonec dodrženo volně – k samotnému psaní o tématu přednášející konstatoval, že je třeba znát a vědět osobně, a pak mít příběh. A o ty příběhy šlo – představil posluchačům tři osobnosti, spjaté s naším krajem, ale i s naší vlastí, a nejen s ní, a se znatelnou brázdou v dějepise.
August Tschinkel a synové, od příze a nití se přenesli přes kávovou náhražku k čokoládě, měli filiálky v Lublani a Vídni, provozovali porcelánku v Dubí, doly, pivovar, cukrovar, těžbu ptačího trusu, výrobu tabulového skla, vodoléčebné lázně a milion dalších aktivit.
Titulní Carlos Clary Aldringen, který propadl architektuře, stavitelství a mecenášství, jehož zhmotnělým snem se stal kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí, a jehož rod je spojen např. s unikátním sloupem Nejsvětější trojice v Teplicích.
A na závěr Miloš Bok, člověk nasycený hudbou, kterého znají spíš venku za hranicemi, než doma. A který nejednou čerpal inspiraci v blízkém i vzdálenějším okolí (Skřítkové z Křinického údolí, Svatá Zdislava, Apokalypsa v Kamenické stráni). A já si uvědomil, že můj spolužák z karlovarského gymplu o něm nedávno mluvil, protože hraje a vystupuje pod jeho vedením v Západočeské symfoniettě Sv. Cecílie, která v loňském roce hrála třeba i v Děčíně…
Tak tohle jo, to můžu opravdu plnými hrstmi…
