V drážďanském Albertinu otevřeli výstavu dvou romantických malířů. Nebyli to Němci, ale teď už jsou ‚jejich‘. Cestou Evropou se ale v Drážďanech ‚sešli a zasekli‘, malovali tu a žili víc jak dvě desítky let. Evropa byla taková otevřená .. před těmi dvěma sty lety. Výstava se jmenuje Dahl a Friedrich, Romantické krajiny a bude otevřena do 3. května 2015 každý den mimo pondělků.
(Mimochodem tento Friedrichův obraz Dva muži pozorující měsíc se údajně stal jedním z impulsů Samuela Beccketa, který byl na romantiky fanda, k napsání hry Čekání na Godota. Beckett navštívil Drážďany v roce 1937 a mnoho děl malířů, kteří byli považováni za ‚progresivní‘ už neměl příležitost vidět; fašisté nebyli toho názoru, že se jedná o správné umění.)
Expozice je rozčleněna do šesti kapitol: pozorování a osvojování si přírody, krajina a historie, kameny – skály -hory, moře a břehy, dva učitelé v Drážďanech — polarita a syntéza a Drážďany – obraz městaa tvoří ji něco kolem jednoho sta a dveceti exponátů. Jednak samozřejmě obrazů — olejů na plátně a potom jsou tu k vidění i skici; nechci se rouhat, ale právě ty pro mě byly mnohem zajímavější a jaksi hezčí, než hotové obrazy.
Malby jsou velice exponované, dramatické … asi jako když uděláte celkem nudnou fotografii mobilním telefonem a potom ji proženete nějakými těmi filtry :)
Pánové Caspar David Friedrich (1774–1840) a Johan Christian Dahl (1788–1857) ale pochopitelně měli jenom tužky, štětce a plátna, takže je to celé jiná pohádka a když na sebe necháte jejich dílo působit, myslím, že vás alespoň vytáhne někam do přírody, která byla jedním z jejich hlavních inspiračních zdrojů.
Opravdu neuvěřitelně působí barvy obrazů, které i po dvou stovkách let záři a výstavní síň úplně rozzáří.
Najdete tu obrazy, které jsou inspirované krajinou Čech, najdete Krkonoše a najdete Milešovku, najdete tu obrazy malované v saském Švýcarsku. Od nás nejblíže je asi Bastei:
Když už jsme u tohoto výhledu, překvapilo mě, že právě tyto stolové hory, ale třeba ani hrad Königstein a nebo Stolpen se na jejich obrazech, nebo alespoň ne na těch vystavených, téměř neobjevují.
Pro Drážďany je právě tahle výstava letošní výtvarnou událostí číslo jedna a na tiskovce před otevřením a při prohlídce, která následovala po se na kurátoroech dosloval střídaly televizní i rozhlasové štáby reportérů.
Až budete mít cestu, určitě se v Albertinu zastavte. A když už tam budete, projděte si i stálou expozici, kde najdete třeba Děčínský oltář, který svého času byl dílem, o kterém se vedl významný ( a dneska nepochopitelný spor):
