Kladenská kapela Zrní vydala za čtrnáct let své existence již několik desek, naposledy to byla deska Následuj kojota z roku 2014.
Není jednoduché tuto pětičlennou kapelu žánrově vymezit. Říkají, že hrají něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen. Když jsem si toto přečetla v kolonce Genre, nevěděla jsem, jak si to přebrat. Po poslechu alba Následuj kojota už vlastně docela pochopila, o co této kapele jde.
Jednoznačně je baví improvizace, písničky totiž nemají jasně čitelnou kostru. Podle textů je baví svět, baví je všímat si, co se děje v přírodě. Někdy mám dokonce pocit, že zpívají z pohledu nějakého lesního zvířete. Svými písněmi bez pravidel nás pustí do svého světa snů, kde nechávají posluchače domýšlet si význam textů. Kapela Zrní nemá jednoznačné texty, nutí nás využít vlastní fantazii. Album je nejen cestou po krásné krajině, ale také cestou v naší mysli. Ano, během poslechu jsem si opravdu dobře popřemýšlela.
Melodie jsou potom obdobně snivé, ne však ve smyslu, že by měly někoho uspávat. Naopak dobře motivují a dokážou svou svižností nakopnout k nějaké činnosti. Perkuse, flétny, smyčce, kytary, příjemný hlas hlavního zpěváka s občasným chrapotem a někdy docela i krásný zmatek. Svou hudbou je kapela naprostým originálem ve světě české hudby. Neumím ji přirovnat k žádné jiné.
Kapela si mimo jiné založila také stylovou image. Jejich webové stránky plné poutavého textu doplňují zajímavé fotografie. Samotný název a obal alba budí tajuplný dojem.
Dvanáct písniček a každá úplně jiná – bravo! Vyniká Království s dokonale stoupajícím dramatem melodie a Třesk, kde si autoři (možná nevědomky) vyhráli s libozvučností. Já se prostě pokaždé strašně těším, až sympatický hlas vysloví ,,šťáva” Ale to jen tak mimo.
Takhle kapela mi opravdu padla do oka a neskutečně mě baví. Zkuste to sami. Já mohu říct, že pokud budete následovat kojota, budete žít svůj sen.
