Před několika týdny rozpoutal jeden bulvární list úplnou smršť. Asi neměli, co psát, tak „vymysleli“ další „klacek pod nohy národa“, který nám tam údajně hází neidentifikovatelná obluda, zvaná „Evropská unie“. Šlo o to, že se pod hrozbou nějaké nesmyslně vysoké pokuty nesmějí pořádat „domácí zabijačky“. Přesnou formulaci toho nesmyslu si nevybavuji a nechce mi pátrat v těch novinách, ale šlo zhruba o to, že kdyby se kdokoli z nás odhodlal (tak jak se to děje ve stovkách či tisících případů ročně) udělat si „zabijačku“, půjdou po něm evropští kontroloři jako slepice po plivanci a hrozí napaření děsné pokuty. Strhla se kolem toho mediální rvačka a hnačka, a to jen proto, aby se po několika týdnech bouřlivých diskusí ukázalo, že je to celé vycucané z prstu, popřípadě vycucané z ovaru právě zamurksnutého čuníka. Ale, jak říkáme tady na Severu (Aljaška) „damage done“ – škoda už byla nadělána, způsobena, vyrobena. Nevím, zda šlo „jen“ o to, hrozivým tématem nějak upoutat pozornost a pak jí pár týdnů „otáčet“, aby bylo v médiu co prodávat. V každém případě to však, z mého pohledu školeného propagandisty, byl další příspěvek do téměř nekonečné řady zcela vymyšlených pitomostí, jejichž jediným cílem je vyvolávat zděšení nad tím, co ta „Evropa“ vlastně po nás chce, co nám zakazuje, čím nám škodí. Kdyby to nebylo v principu vážné téma, bylo by to na další záchvat smíchu. Jenže! Ono to žádná sranda není. Když se člověk rozhlédne kolem sebe a dá si jen malou práci s tím, propojit jednu takovou „blbou“ informaci o Evropě s dalšími a dalšími kroky, jimiž se (Pozor! Teď to přijde!) putinovské Rusko snaží všemožně o oslabení útvaru, zvaného „Evropa“, jdou všechny úsměvy stranou. Je mi jasné, že „zabijačka“ Evropu nerozklíží, ale je mi trochu na zvracení z toho, jak se v posledních letech (od nástupu prognostika Klause do prezidentské funkce až po současné blábolení dalšího prognostika) „snaží“ řada špičkových politiků tento velkolepý (sic!!!) projekt – tedy jednotnou a ekonomicky výkonnou Evropu – sabotovat. Ano, to je to slovo. Sa-bo-to-vat… Nechápu sice přesně, zda tím chtějí dosáhnout našeho odtržení od Evropy (k čemu by to bylo dobré?), jestli jde „jen“ o oddalování přijetí eura, nebo zda jde o chuť připojit nás rovnou (nevím přesně jak?) k Rusku. Nebo nás alespoň nějak víc k ruské sféře vlivu opět přimknout, přičemž bych konečně rád věděl, co vlastně máme s Ruskem a s Rusy společného? Pravda někteří „otcové národa“ kdysi halasili o tom, jak jsme všichni Slované a podobné bludy (jsme potomci Keltů, kdyby náhodou…) a kromě jiných se proti nim postavil i ten slavný Karel Havlíček Borovský, kterému Rusové nebyli po chuti už tehdá… O přilnavosti k Rusku pak nastaly po „osvobození“ legendy, přičemž si komunistický režim nedal práci lidu vysvětlit (ani totiž nemohl, he?), že nám bylo (tzv. „jaltskou dohodou“) vnuceno, aby nás v roce 1945 z větší části osvobodila vojska Rudé armády a nikoli Američané… No, nic.
V sobotu (a v neděli) byla na Fabrice taková zabijačka, až nám to všem lezlo z uší, takže to tam v sobotu večer musel pomocí písní zase nazpátek nastrkat pan „Džegr“. Sláva to byla veliká, jídla byla šmakovní, žlučníky vydržely, mozkové buňky fičely do vesmíru, jen to fiklo a bylo nám ty dva dny ve Fabrice a v Evropě dobře! Howgh!
