Rok se s rokem sešel, zima dorazila a turisté, výletníci, sportovci a vůbec leckdo dorazili na čtyřdenní jubilejní ročník pochodování kolem Brtnických ledopádů. Stejně jako v roce minulém i letos jsem si vybral nejkratší možnou trasu, jen 16 kilometrů z Krásné Lípy do Brtníků. Loni jsem startoval kolem 9 hodiny s číslem 378, letos jsem dorazil v 8:20, fronta před hospodou u Kuruce stála až na silnici a když se mi s vyplněnou přihláškou podařilo dostat dovnitř, dostal jsem pořadové číslo 429. Řekl bych, že zvýšený počet účastníků byl poznat i na trase, opravdu málokdy se mi stalo, že bych si užíval lesa a přírodních krás o samotě. A kromě češtiny zněla lesem hojně němčina i polština.
Když koukám na fotky z minulého ročníku, bylo letos sněhu podstatně víc. Bohužel ale předchozí počasí vzniku ledopádů nepřálo, takže nebylo nač koukat a co fotit. A přitom jsme si stěžovali, že ten minulý rok to byla bída… Část trasy byla letos obměněna, ba až zjednodušena – přes Kamennou Horku do Kyjova, tady ovšem místo přes Kinského vyhlídku a Kyjovský hrádek spodem po rovině údolím Křinice (kolem Dixova mlýna). Od rozcestí Pod praporkem pak už stejně – přes zcela prázdnou Jeskyni víl (jen tři loužičky) k Turistickému mostu s příjemnou a vybavenou občerstvovací stanicí. Odtud k místům, kde normálně bývají krásné ledopády (Betlém, Varhany, Velký sloup). Kus cesty zpět, po zelené vystoupat nahoru a přes Brtnický hrádek (Konírna letos také zcela bez rampouchů) a Velký pruský tábor k Oponě – tady alespoň náznak, že bychom se přece jen mohli ještě něčeho dočkat. Zbývá už jen cesta do cíle – Soví vyhlídka, která už dávno není vyhlídkou, protože z ní jsou vidět jen a pouze vrcholky všudepřítomných vzrostlých stromů, neexistující zámeček Šternberk a Brtníky, kde je U Krkovičky pro některé cíl, pro jiné jen přestupní stanice před další cestou.
Snad se tedy ještě dočkáme, minulý rok se v dalších měsících situace podstatně zlepšila, v únoru už to bylo lepší a v březnu bylo taky na co koukat.
