Šestidílná minisérie režiséra Mika Nicholse je filmovým počinem veskrze drzým ve všech směrech. Je to film plný extrémů a paradoxů, film, který není určen pro každého, ale jen pro diváka náročného, který se nebojí přemýšlet o mizériích života, který nemá strach prožívat radost i bolest, který si troufne diskutovat se smrtí a přitom se nebojí žít. Drzý je již samotný námět a scénář, který vznikl podle divadelní předlohy Tonyho Kushnera, v níž se na divadelních prknech, potažmo na filmovém plátně, prolínají osudy zcela nesourodých postav, jako jsou Židé, nesoucí si po staletí své prokletí, a černoši, zatížení svým černočerným stigmatem bezvýznamného otroka, homosexuálové, provinilí svou odlišností, mladá, manželem odkopnutá manželka, která své trápení zvládá jen díky závislosti na Valiu, puritánská matka odsuzující syna, za jeho odlišnou sexuální orientaci, zlí a nenávistní lidé a lidé, kteří milují a přitom nic od nikoho neočekávají, lidé, kteří bojují o život jako lvi a lidé mrtví, kteří se smířili s tím, že po své smrti nikdy nevstoupí do Ráje, který vypadá jako San Francisko… A také andělé… andělé milující a kopulující, andělé milovaní a obávaní, hrůzostrašní, bořící domy a andělé, kteří jsou tak nenápadní, že mohou vypadat tak normálně, jako například… vaše tchýně.
Vytvořit dobrý, ba co víc, vytvořit skvělý příběh z takového galimatyáše, to chce notnou dávku odvahy a drzosti, ale také kumštu a talentu.
To, co se hravě mohlo stát podivným panoptikem podivínů a podivných motivů jejich jednání, se pod režisérským vedením Mika Nicholse mění v uchvacující výpověď lidí, kteří se dostali až za práh svých sil – morálních, duchovních, fyzických. Lidí, kteří až k smrti trpí, protože jim je ubližováno, ale i takových, kteří trpí, protože ubližují.
https://youtu.be/jTDcbJcCGTE
Život se pro tyto postavy, z nichž ani jednu nelze po prvním díle nemilovat, stává místem nesnesitelným, nepřátelským a nevlídným, ale přesto místem, na kterém lpí a o který bojují do svých posledních sil.
„Jsme závislí na životě, je to náš zvyk. Chci ho žít! Dejte mi prosím požehnání, ještě pořád chci žít!“ důrazně žádá Prior Walter, jeden z hrdinů tohoto psychedelického komorního příběhu, fantasticky ztvárněný Justinem Kirkem.
A přímo tak vyjadřuje poselství tohoto filmu, to nejdůležitější přání každého člověka, a to i toho, který si zrovna podřezává žíly – touhu po životě.
Skvělé jsou herecké výkony i dalších postav tohoto filmu – Meryl Streep, která si zde zahrála hned čtyři role, stejně tak Emmy Tompson, která se předvedla ve třech postavách. Neuvěřitelný je i Al Pacino, hnusný, zlý a podlý Žid, který po celý film umírá s takovou dynamikou a energií, že by mu leckterý živý mohl tuto vitalitu závidět.
Přičtěme k tomu všemu skvělé dialogy, slovní přestřelky a hádky, ale také hudnu, kameru a střih, které diváka udržují v neustálém napětí, a to i ve chvílích, kdy se zdánlivě neděje vůbec nic. Svou významnou roli hraje i světlo a hra stínů, ale také pedantská práce maskérů, kteří si pohráli s tím nejmenším detailem, jako je opar na rtu, slina v koutku úst, rozcuchané obočí…
Ať již se na film díváte jako na celek, který vypovídá o úpadku americké společnosti osmdesátých let minulého století, a který nelze nesrovnat s tím, co si dnes odžíváme my tady a teď, nebo soustředíte-li se jen na detaily, na jednotlivé kousky filmu, na jednotlivé věty a vyznění, přijdete si rozhodně na své.
Ať chcete, či nikoli, zrekapitulujete si při sledování tohoto filmu i svůj vlastní příběh a znovu budete milovat a znovu nenávidět, budete mít strach ze svého života i z toho, co je na jeho konci, propadnete melancholii, a možná se vám bude chtít umřít, nebo alespoň nevnímat svět, abyste na samotném konci filmu zjistili, že to, co po celou dobu nevědomky držíte v ruce, není ovladač od televize, ale možnost a příležitost pořád ještě žít, žít naplno a mít naději, že bude lépe, a že to je nejlepší a nejkrásnější, co máte.
A s tímto se s Vámi loučí i ten, na jehož smrt čekáte od prvního filmového záběru: „Tak pojďte a žijte. Velký příběh začíná!“
