Bylo to původně myšlené jako takový rodinný žert. A podobně jako řada žertů, nebo i vážných věcí, se to podle známého „zákona nezamýšleného účinku“ (vynálezce, řekl bych – sir Karl Popper), dost zvrtlo. Ten zákon, respektive jeho účinky, znáte. Pan Einstein vynalezne „relativitu“, která platí ve speciálních případech hraniční fyziky. Termínu se chopí laická veřejnost (hlavně ty bestiální novináři) a udělají z toho „relativismus“, tedy jakousi pavědu, či pa-filosofický pa-směr, jehož obsahem je tvrdit a dokazovat, že prakticky nic není, jak by se mohlo zdát, čili, že „vše je relativní“. Když se tahle paskřivost aplikuje například na etické a morální postuláty, pak jsme všichni v „rici“, čili přesně tam, kde dnes svět je… Zpět k rodině. Když k nám před rokem a půl přišla Heather, okamžitě bylo jasné, že to jméno se pro nádhernou anglickou springer španělku ne a nehodí, hlavně proto, že nejde přes lidské rty. To jméno ať si používají na „ostrově“, tam za Kanálem, tam by jim to šlo. Tady u nás v kotlině to bez poprskání a bez uzlu na jazyku nevyslovíme. Už nevím, v kom se ta (trochu škádlivá, uznávám) myšlenka zrodila, ale prostě se nějak vylouplo místo Heather jméno Míma. Ten trik, ta jemná záludnost toho jména spočívala v tom, že moje macecha, tedy otcova druhá žena, tímhle jménem oslovovala právě jeho. No, oslovovala. Téměř vždy, když jsme byli rodinně nějak pospolu se dříve nebo později z nějaké, pokud možno co nejvzdálenější místnosti, ozvalo maceší: „Mííímóó!“ a otec se pousmál, povstal a šel to vyřídit. Tak jsme si s Nikou říkali, že by bylo fajn, aby v tom nebyl sám. Jednak nám jméno Míma bude tátu připomínat tady v Doubici, jednak – až budou zase rodiny pohromadě – to bude „legrační“ (mysleli jsme si), když na zavolání: „Mííímóó!“, přiběhnou za macechou hned dva tvorové… Otce jsme požádali, trochu ostýchavě, o svolení, zda psisko může nosit jeho přezdívku. A vskutku! Otec byl naopak potěšen, že tvor bude pojmenován po něm.
Psisko Míma je povahy laskavé a pečovatelské, takže jim to s otcem během těch několika společných setkání fungovalo ukázkově! Míma si Mímu hlídala. Kde mohla, tak se motala kolem, když mohla, tak se na lidského Mímu připlácla a ostatním se do očí vysmívala, že vyžrala zrovna ten nejlepší flek v rodinné sešlosti…
Otec dnes na den právě před rokem zemřel. Každé zavolání na tu malou a milou potvoru teď, právě vlivem zákona nezamýšleného účinku, vyplavuje několikrát denně vzpomínky… Ale vlastně jsou pěkné, takže co?
Ahoj, Mímo, chybíš nám!
