V Doubici na Fabrice zkouší formace, která se jmenuje „Dunajská vlna“. Když si člověk odmyslí všechny možné laciné vtípky, jako třeba proč ne „Dunajská Streda“ nebo „Dunajská klobása“, přijde celkem snadno na to, že tahle kapela má cosi společného s dnes již legendárním „Dunajem“ (pod tím to názvem existovala kapela 1987 – s přestávkami do 1998). I když, jak se to vezme – „legendární“. Mladší ročníky možná trochu tápou, podobně jako autor těchto řádků (a tohoto rozhovoru), neb jedni nebyli na světě, a já nebyl v republice… V ateliéru na Fabrice seděli (způsobně) Vladimír Václavek (basová kytara, kytary, zpěv), Josef Ostřanský (kytary) a Michaela Antalová (bicí). A nezpůsobně – viz dál – Anča… A taky Pan Ředitel, ale ten postával… Martin: Takže, co zbylo v „Dunajské vlně“ v roce 2015 z toho původního „Dunaje“?
Vladimír Václavek (dále VV): No já si myslím, že v každé té vlně je celý ten tok obsažený…
Martin: Takže to není vlna ve smyslu látky na oděv, ale vlna, jako když se hodí kámen do hudební vody?
VV: Je to vlna, která se oddělí od té masy a žije si nějaký čas svým zvláštním životem.
Martin: Kapele „Dunaj“ se nyní říká legendární, nebo „kultovní“, není to po těch letech až moc veliký závazek? Aby si třeba lidi neříkali, kde je Iva Bittová? A kde je třeba Pavel Fajt? Nebo Richter?
VV: A tak jasně, lidi to řeknou… Lidi tohle řeší.. Ugh! (Vladimírovi právě skočila na klín Anča, moje panovačná gordon setřice) .. ale já to… ech…
Martin: Slez dolů!!!
VV: … uff.., no třeba Míša tím vůbec není dotčená, ale já osobně s tím nemám, ugh…tohle neřeším.
Josef Ostřanský (dále JO): No, já myslím, že každá řeka má těch vln spoustu a my si vybrali jednu z nich. Dunajská vlna vznikla nějak sama od sebe tuto sezónu, vlastně už minulou sezónu, kdy nás pozval pořadatel festivalu „Litoměřický kořen“, který má dvacet let, tedy ten festival, ne ten pořadatel a ten nás oslovil, ať si tam zahrajeme a ta „vlna“ vznikla tak, že se v té mase objevil jeden hrbolek a ten si pluje svou cestou.
Martin: A teď tedy obnovujete starý „dunajský“ repertoár nebo máte nějaký soudobý kompozice?
VV: V téhle chvíli obnovujeme „dunajský“ repertoár, ty písně, které cítíme, že jsou nám nejbližší. A taky jde o to, co jsem schopný zazpívat, protože po Jirkovi Kolšovském (zpěvák původního „Dunaje“) jsem tady tu pozici převzal a není to jednoduché po něm přebírat písničky. Ale určitě budeme později dělat nové písničky, chceme, abychom normálně žili, aby to nebyl nějaký relikt.
Martin: Já vím, že je to odporná otázka, takové novinářské klišé, ale dá se to nějak zaškatulkovat? Ten zvuk, ten styl? Kam patří „Dunajská vlna“?
VV: Tak nás už dávno odporně zaškatulkovali tehdy. Oni (asi hudební novináři, pozn. Martin) tomu říkali „brněnská alternativa“. Nám se to nelíbilo ani tenkrát, ani dneska… Ale jaká otázka, taková odpověď!
Martin: Když jsme dělali kdysi rozhovor s Pavlem Fajtem a tomu se „brněnská alternativa“ taky nějak nezdála. No, jestli to není tím, že si tu škatulku vymysleli pražský novináři…jako pomstu…
JO: Já myslím, že to není pomsta, že to hledání škatulek pořád existuje v lidech. Je to takovej pozůstatek socialistickej, lidi mají rádi jasno, jestli poslouchají „country“ nebo třeba „heavy metal“. Já ty škatulky nemám rád, protože zužují nějak ten pohled. Alternativa je docela hezký název, protože ho každý člověk vnímá trochu jinak, takže to mně zase tolik nevadí. Ale je fakt, že když to tehdy tak nazývali v osmdesátých letech, tak jsem se na to díval s jistým despektem.
Martin: Neberte to, prosím, nějak neslušně, ale zvuk „Dunaje“ a znám ho jenom z těch pár záznamů na „YouTube“, byl takový hodně položený do rytmiky Pavla Fajta, takový ten barvitý zvuk, a tady na zkoušce slyším Míšu a to je zase spíše taková Maureen Tucker, Velveti, takový rovný přímý průrazný rock…
VV: Noooo, ono je to tak, že my budme hrát písně, kde vlastně Pavel Fajt nebyl a to Míša hraje přesně, jak ty starý písně byly. Takže to zůstane zachovaný a my to musíme nějak uchopit, dát tomu nějakou novou jinou energii. A já myslím, že tenhle rytmus je pro nás přirozený.
JO: Jo, tenhle zvuk, tahle rytmika je pro nás normální, je to přirozený. To nevznikalo s nějaký kalkulem. Tam není důležitý, jestli je to na sedm osmin nebo čtrnáct nebo čtyři čtvrtky, tam jde o to, aby se na to dalo tancovat, aspoň já mám rád, když to tancuje.
Martin: Se říká, že lichý rytmy vytvářejí větší napětí, než ty „pravidelný“…
JO: No, to určitě, je tam jiný napětí, tancuje to trochu jiným způsobem, ale ono je to vlastně jedno, protože dvakrát sedm je zase sudý, takže my hrajeme pořád na dvě…
Martin: Ech! A zpět k tomu prvotnímu impulsu dělat znovu „Dunaj“, znovu to rozvlnit…
VV: Pro mě je to zajímavý, že tady znovu děláme, protože já jsem vždycky říkal, že „Dunaj“ už nikdy dělat nebudeme, a teď tedy odříkaného největší krajíc… Takže jsme se k tomu vrátili kvůli tomu „Litoměřickému kořenu“, udělali jsme pár písniček, ale tam jsme hráli pak dvakrát, ještě s Ivou Bittovou jako duo a nějak se mi zalíbilo a dostal jsem touhu a zavolal Pepovi a ten to cítil stejně…
Martin: Přiberete ještě další muzikanty?
VV (kouká na Míšu): Tak my jsme už přibrali…
Martin: Já měl na mysli ještě další z té staré sestavy?
VV: Já myslím, že ne, nepřibereme..
Martin: Máte domluvené nějaké koncerty?
VV: Máme teď v únoru pár koncertů, Pardubice a…
Martin: A tom se (nejen čtenáři „vybezek.eu“) veřejnost dozví z dosud neexistujících facebookových stránek „Dunajské vlny“…
VV: Jo. Plánujeme normálně hrát, v létě nějaké festivaly.
Martin: Plánujete cédéčko? Živý záznam?
VV: Odvážím se říct, že plánujeme něco natočit, možná tam budou nějaké původní písničky „Dunaje“ i něco nového…
JO: Máme teď periodu zkoušecí, zahřívací, pak začne ta perioda hrací, tak asi za měsíc, už ani ne. A aniž bychom se o tom zatím bavili, tak je možné, že nahrajeme staré písně „Dunaje“, které pro mě mají nyní jinou energii, jinou dimenzi. Těch pár let, co uplynulo, změnilo i přístup, jak to hrajeme. Samozřejmě se těšíme i na nové písničky, to je vždycky radost.
VV: My jsme teď vlastně ve fázi, kdy se potřebujeme najít v těch starých písních. Taky už nějaký čas uběhl a nově je s námi Míša, tak hledáme kým v těch písničkách jsme.
Marek Douša (Pan Ředitel, dále PŘ): Já bych se zeptal Míši. Ty jsi u toho tenkrát nebyla. Jaký to je, naskočit do takovýho projektu? Mělas k tý jejich hudbě nějaký vztah?
Míša Antalová (dále MA): Jaj. Tak nepoznala som to všetko od nich, iba zopár vecí. Tak mi zostalop sa to naučiť. Eště v novembri mi Pepa poslal zopár vecí, takže od vtedy som to počúvala intenzivnějšie, jako konkrétně tie pesničky, čo budeme hrať. Eště chvilku to potrvá, aby to úplne sadlo.
PŘ: Takže „Dunaj“ nebyl přesně ta kapela, ve které bys odjakživa chtěla hrát?
MA: Jaj, tak to ma takto nenapadlo. Vždy som chcela hrať s Ivou Bittovou, takže myslela som aj na „Dunaj“, ale až tak konkretne nie.
PŘ: Takže přizvete někdy Ivu Bittovou?
Martin: Dyk říkal Vladimír, že ne…
VV: No tak…, no, s Ivou bych si klidně zahrál…
Všeobecný hlahol…
JO: Tak my už jsme vlastně spolu hráli. Teď ten druhý koncert, který jsme s Vladimírem odehráli (po čtrnácti letech) a ani jsme nevěděli, že budeme dávat zase dohromady písničky „Dunaje“, tak na tom koncertě s námi byla i Iva. Tam zazněly společně asi tři písničky a bylo to nádherně svěží, hlavně Iva je člověk, s kterým je skvělé spolupracovat a vůbec být a sdílet nějaké chvíle. Tak já bych se tomu vůbec nebránil.
VV: Dokonce v tomhle programu, který připravujeme, tak zpívam dvě písničky, které zpívala Iva.
Martin: Jako Neználek se ptám – a nevím, jak tehdy zněl „Dunaj“: to, co jsme dnes slyšeli na zkoušce tak je takový přímočarý rock. Zažil jsem nějaké Vladimírovy koncerty a to byly zase naopak takový velký zvukový plochy se smyčkami a všelijakými technickými zázraky. To se tady teď objeví taky?
VV: Ne, tohle je úplně jiná poloha.
Martin: Obligatorní otázka: jak se vám zkouší tady na Fabrice?
VV: Obligatorní odpověď je, že je to úžasný, tady není co řešit.
PŘ: Máte ještě, každý z vás, nějaké jiné další projekty?
VV: V březnu má vyjít s „Čikori“, taky s Ivou Bittovou nové CD, tak budou nějaké koncerty. A v březnu se to také tak sešlo, že mám vydat nové CD sólové, tak to bude také spojené s koncertováním…
JO: Tak já mám kromě „Dunajské vlny“ ještě kapelu „Kuzmič Orchestra“, kde hraje Michaela se mnou, odtud se známe. Kromě toho poslední tři, čtyři roky jsem hodně začal dělat elektronickou hudbu a chystám se vydat nějaké své věci. A ještě odbočím k té otázce, jak se tady zkouší v Doubici. Každé místo, kde se zkouší, vymýšlí, se hrozně vepisuje do tý hudby a tohle místo je skvělý. Já když si vzpomenu na nějaké ty písničky, které jsme oprášili po čtrnácti letech, tak si vybavuji, kde jsme je vymýšleli…
MA: Já hrám v tej kapele, čo Pepa spomínal a pak mám ešte kapelu „Ankramu“, s ktorou teraz pracujeme na CD.
PŘ: No já tedy doufám, že všechny ty projekty, na kterých pracujete, by si mohly zahrát v Doubici najednou, za jeden cesťák…
Martin: Takže takový festival vás tří…
VV: To my už jsme jednou s „Dunajem“ dělali, to se jmenovala „Dunajská delta“…
Martin a PŘ: Tak se těšíme a děkujeme!
