Tenhle týden vcelku nenápadně a bez většího zájmu prošla médii další zpráva o tom, jak je vlastně všechno v pořádku, jak se nic nestalo, že lidi tomu nerozumí a tudíž se vlastně není třeba tak moc starat.
Jenže na mě to působí jako obvyklé my o koze, ty o voze. Jedná se o zjištění, že dávky nejsou vědomě vlastně téměř vůbec zneužívány a hon na zneužívače se prostě nevyplatí. Jsem ochoten věřit tomu, že je hodna odsouzení svobodná matka, která nepřizná chlapa v domácnosti a tudíž zkresluje příjmy, nebo někdo, kdo dokonce falšuje potvrzení o výši příjmu. Nemohu se ale zbavit dojmu, že ti, kteří na tuhle oblast ukazovali prstem, měli na mysli něco zcela jiného. Osobně bych o zneužívání dávek mluvil u těch, kteří si nechali zařídit šikovný invalidní důchod, kteří si nechali dávat razítka, že je zaměstnavatel nechce, u těch, kteří nacházejí nepotřebné a nikomu nepatřící kovy na soukromých zahradách a v továrních objektech, u těch, které ať už u silnice nebo ve vhodném domě mají nedaněné a nepřiznané „příjmy ze zahraničí“, u těch, kteří si chodí pro příspěvek na své bydlení ve výši, kterou neplatí ani nájemníci v Praze, u těch, kteří cizími auty a za cizí benzín jezdí vyřizovat dávky ověšeni zlatými řetězy. Jenže ti se nejspíš do oficiálních statistik tak nějak nezapočítávají…
