Pro dnešní recenzi jsem vybrala neobvykle anglicky zpívající pány z Ameriky, kteří si říkají One Republic. V roce 2013 vydali svou třetí desku s názvem Native, jež skupině solidně drží laťku, kterou nastavili těmi předchozími. Třeba hit Counting Stars zná z rádia jistě každý. Žánrem, ve kterém se One Republic umí zjevně velmi dobře prosazovat, je oblíbený pop, případně pop-rock. Pětice hudebníků pracuje s různými nástroji. Za pomoci kytar, basy, bicích a také violoncella vytváří chytlavé, zpěvné melodie. Chytlavé tak, aby se nám po pár posleších neohrály a neodradily nás se zvědavostí přepnout na další skladbu v albu.
Co se týče alba jako celku, není vlastně snadné se v něm orientovat, neboť melodie jsou si velmi podobné, tak to prostě bývá. Celým albem nás provází příjemný hlas Ryana Teddera.
Album se nebojím nazvat univerzálním. Řadím ho do playlistu, který pustím člověku, o kterém nevím, co poslouchá a nebudu se bát, že by ho tato hudba urazila. Jestli však úplně každého alespoň trochu oslní, to jest otázka, album si podle mého oblíbí spíše ne příliš nároční posluchači věrní Evropě 2 nebo Óčku.
Co jsem však postřehla, když jsem si včera před spaním nanečisto v duchu „psala“ recenzi (jenže většinu do rána stejně vždy zapomenu), je to, že album je pro mě jakousi podřadnější (se vší úctou ke kapele) náhražkou kvalitní muziky. Konzumentům přeslazeného nápoje a podobné muziky bych to řekla takhle: Nemusíte pít stále Coca Colu, můžete si dát občas Pepsi.
https://youtu.be/YiKBm507yBw
Občas si One Republic určitě poslechnu, protože muziku umí.
