Podnikám a pracuju přes internet, takže si práci beru s sebou. A nejedu tam sám, ale z dalšími ajťáky, kteří chtějí načas vypadnout od monitoru a užít si taky trochu reality. A taky se vzájemně poznat, zažít dobrodružství i zábavu a vzájemně si vyměnit svoje zkušenosti. Říká se tomu internetové nomádství. A proč do Thajska? Důvodů je několik. Je tam teplo, je tam na co koukat, je tam bezpečně a levně, ale zároveň je to už docela vyspělá země s dobrým přístupem k internetu. Buď přes Wi-fi, nebo mobilní rychlou sít 3G, kterou je prakticky pokrytá celá země. Volba padla na město Chiang Mai na severu Thajska, které je mekkou všech internetových nomádů na světě.
Takové tedy byly plány. Teď sedím v klimatizovaném vlaku z Bangoku, píšu tenhle článek a jsem připojený k internetu přes mobilní telefon s datovou kartou, kterou jsem si koupil o půl páté ráno v kiosku na letišti. Neomezený internet na měsíc vyšel na necelé čtyři stovky a kartu mi do telefonu vložili a ještě ho nastavili, takže byl hned aktivní. Tomu říkám dobré služby. Mimochodem datovat přes roaming se silně nevyplácí. 1MB – to je asi cca 10 webových stránek vyjde na 430 Kč. Stačí chvilka nepozornosti a můžete za pár minut prosurfovat měsíční náklady na život internetového nomáda v Thajsku, které se pohybují okolo 500 USD. Rovnou doporučuju deaktiovat datový roaming přímo u operátora, nebo vás může doma čekat nepříjemně vysoká faktura za telefon.
Pro dnešek je to tedy všechno. Musím ještě dospat pobyt na Dubajském letišti, kde jsme čekali 15 hodin na další let i ten dnešní v Bangoku, kdy jsem nespal vůbec. Snad vás potěší pár dokumentárních fotografií pořízených mobilním telefonem.
