V úterý 16. prosince 2014 proběhl jeden ze tří adventních večerů Schrödingerova institutu ve Varnsdorfu na Střelnici. Nepíše se mi to zrovna lehce, ba spíš naopak těžce. Část naší redakce kope ve žlutých barvách této instituce. Jsem srozuměn s tím, že Institut koná po Výběžku nezanedbatelnou a záslužnou činnost. Jsem srozuměn s tím, že každé dítě, které neutrácí svůj čas jen tak na ulici či před obrazovkou, je úspěch. Jsem srozuměn s tím, že to dozajista není vůbec jednoduché. Nejsem ovšem srozuměn s tím, co jsem viděl. A myslím si, že si Střelnice něco takového jako tečku za svou kariérou nezasloužila.
Počínaje aktuálním fenoménem, že nemá kdo tleskat, protože všichni fotí a natáčí, přes skutečnost, že nikomu nevadilo, když se zrovna neúčinkující i přihlížející povalovali do poloviny prostoru vyhrazeného pro předváděná čísla, až po to, čím se občas kdo prezentoval. Moderátor se snažil, seč mu síly stačily, ale ukočírovat tak neřízenou střelu nešlo. Divím se, že se neorosil třeba aspoň na konci, kdy se měl začít zdobit stromeček. Vypadalo to, že za celou dobu večera nikdo nevyrobil ani jednu ozdobu, takže nastalo dlouhé dusivé ticho a prázdno. Snad ty druhé dva večery (Dolní Poustevna, Jiříkov) byly lepší.
