Vždycky, když Míma nebo Anča kýchnou, jsem hotov vyčítat si, že jsem se s tou pitomou rýmou k nim vůbec jen přiblížil. Na druhou stranu, když každý den (nejméně dvakrát, ráno a v podvečer) vidím, co všechno jsou psí dámy schopny sežrat na poli, na louce a v lese, když se s nimi musím rvát o každou kost (tuhle to byla nádherná a skoro celá čelist) a ony jen kvetou, tak to s tou rýmou snad nebude tak akutní. Dnes ráno ovšem – jdu kolem garáže a na zemi leží taková nějak mi povědomá věcička. Kouknu lépe a vida! Je to moje „cestovní“ lékárnička – takový ten plastikový bazmek z Kinder vajíčka. Já do něj vždycky před cestou za hranice obce nasypu prášky, co si myslím, že bych mohl potřebovat a radši to vozím v kapse, než pak lézt někde po zdi. Takže Ibuprofen 400 a Diazepam 10 :) No, já vím, dieta to zrovna není, ale jedním se bráním bolestem zubů a to druhé, co vám budu povídat, to pomáhá na všechno, kromě snad „Eboly“… No, jo. Jenže to ranní Kinder vajíčko před garáží bylo pěkně otevřené. Tak si říkám: No toto! A co toto? A je to? Ano, bylo to. Toto. Kapsa prázdná, Kinder vajíčko rovněž. Kouknu lépe a hle! Tu polorozmočený Brufen. Ha! Tu zas nerozmočený Brufen. A támhle! Bílá pilulka – celá! Marně vzpomínám, jaký byl poslední stav vajíčka před zaznamenanou ztrátou? Řekl bych 4 Brufeny a dva Diazepamy. Nebo 5 a 1? Každopádně něco chybí! A kde je Anča? Pod kterým stromem leží? Našel jsem jí za kůlnou, jak úporně čučí do křoví. Jak ta sfinga! A jéje, povídám si, ta slupla tu bílou. Míma běhá kolem jak pominutá, ta asi nesežrala nic. Kocour Aramyš se válí na podlaze v koupelně, toho jsem viděl před odchodem. No, jestli si dal, tak bude (snad) spát do večera. Ale ta Anča? „Procházka!“, zkusil jsem to na ní. Vystřelila jako greyhound – sláva! Tak ta asi nic neslupla. Celou cestu kolem rybníčku a kolem ohrady pořád pokukuji, kdy to s těmi psisky sekne. Nic. Tak asi to snědl sousedovic Bobeš, co k nám podléza pod brankou. Takže je to vlastně „malá domů“. Bobešova panička je paní lékarnice, od níž ty dobroty mám :) Takže – pozdravuj doma, Bobeši! Jestli tam tedy dojdeš…
