V dnešním hudebním světě si snad už ani nelze nevšimnout talentované britské zpěvačky Birdy, vlastním jménem Jasmine can den Bogaerde. Naším uším nejznámější bude nejspíše hit People Help The People. Teprve osmnáctiletá umělkyně máš však na svém kontu ještě mnohem více výrazných písniček. Přesvědčit se můžeme poslechem jejího alba z roku 2013 – Fire Within.Čtyřicet čtyři minut o jedenácti stopách je napsáno perem samotné autorky. Na to, že se jedná o její teprve druhé album, vyznívá velmi vyspěle. Folková, ale i popová, až indie rocková hudba má smysl, v každé si dokážeme najít nějaké poselství. Birdy nás umí přesvědčit, že rozumí lásce, o které velmi často zpívá. Umí napsat chytlavou písničku tak, aby to nebyl brak, který se nám brzy ohraje. Rytmicky i dynamicky pestré melodie tvoří v celku velmi vyvážené album, ve kterém se nenajde nelíbivé písničky, kterou bychom museli přepínat. Birdy má navíc velmi zajímavou a celkem nevšední barvu hlasu, díky které bych se ji nebávala přirovnat k nové Adele. Ona k ní má ale blízko i stylem hudby. Barva hlasu, to není všechno. Zpěvačka dává najevo, že si je naprosto jistá všemi tóny, co zpívá. Zde je slyšet, že za tím vším musí být opravdu četné množství hodin zpěvu. A to nemluvím o jejích úžasných hlavových tónech… Bylo těžké vybrat jednu píseň, která by nějak vyčnívala, když jsou všechny tak promyšlené a zpěvné. Lehce nad Light me up se však přece jen nese rytmický Maybe, kterou si hodně krát poslechnu i jen tak mimo. Albu bych přilepila vizitku odpočinkové, ale zároveň smysluplné hudby pro středně náročné posluchače.
