Ve středu 26. 11. 2014 uspořádal varnsdorfský klub Exit 77 poslední letošní koncert zpěváka a především rappera Kalwiche. Kalwich, vlastním jménem Matouš, zde nevystupoval poprvé a podařilo se mu přilákat kolem šedesáti lidí.Foto: Pája Váchová Koncert měl začít v sedm hodin, takže krátce před sedmou, když se nevelký dav shromáždil v předsálí, se otevřely dveře a celé to vypuklo.
Jednadvacetiletý Kalwich si během první písničky s názvem „Co tě baví“ podmanil více než polovinu, z větší části dívčího, publika. Především mě zaujala jeho komunikativnost vůči publiku, neustále se snažil všechny zapojit. Čím mě opravdu ohromil, byla ta neskutečná energie, kterou posílal do všech koutů Exitu, takže ke konci jeho vystoupení nezůstal stát jediný človíček v koutě. Klobouk dolů, ale hopsat takhle hodinu na pódiu, jako hopsal Kalwich, to nezvládá každý.
Setlist se skládal pouze z jeho vlastních písniček a publikum bylo nadšené. „Strašně moc jsem si to užil,“ vyjádřil se jeden fanoušek k vystoupení, „krásné pocity, krásné písničky, dokonce mě některý doháněly k slzám, jde vidět, že skládá od srdce.“ Mezi písničkami zbýval čas na krátké průpovídky, týkající se většinou Kalwichovy lásce k Varnsdorfu. „Jsem u vás jako doma,“ zaculil se rapper na pódiu a jeho roztomilost dostávala některé fanynky do kolen.
Samozřejmě si neodpustil krátká vyjádření ke své víře a sem tam hodil nějaký vtípek.
I po třetím ohlášení konce se publikum stále bouřilo, že chtějí víc, a dokonce se Kalwichovi podařilo roztančit některé odvážlivkyně, které si vylezly na pódium.
Večer probíhal v celkem příjemném duchu, avšak někomu by se mohl jevit jako menší reklama na církev, ale to musím Matoušovi odpustit. Sám přiznal, že je do křesťanství tolik zapálený teprve chvíli, takže jeho nadšení pro věc je pochopitelné.
Po hodinovém vystoupení a dalším hodinovém focení a podepisování jsem Kalwiche přemluvila ke kratšímu rozhovoru, který nebyl úplně tak krátký, jak jsem si představovala, ale rozhodně to nebylo na škodu.
Všimla jsem si, že se hodně odkazuješ na Boha. Kdo tě přivedl k víře?
Já jsem se narodil v křesťanský rodině. Všichni moji sourozenci i rodiče jsou věřící. V patnácti jsem se nechal pokřtít, protože to bylo jako další krok v životě, ale nemyslím si, že to bylo úplně od srdce nebo že bych předtím prožil nějaký extra zážitek spojený s Bohem. Každopádně když mi bylo osmnáct, tak jsem se na Boha obrátil a došel jsem k tomu tím, že mi v životě tak nějak scházel. Udělal jsem spoustu špatnejch věcí, byl jsem prolhanej, byl jsem na špatný cestě a přestal jsem vidět rozdíl mezi mnou jako křesťanem a mezi mýma nevěřícíma kamarádama. A když jsem byl v Americe, uvědomil jsem si právě to, že mi v životě Bůh chybí a prosil jsem ho o odpuštění. Když mi odpustil, byl to ten nejlepší pocit, jakej jsem kdy v životě zažil a rozhodl jsem se, že pro tuhle chvíli chci žít s Bohem.
Takže tě k němu přivedla nějaká tvá osobní zkušenost?
No, vlastně ano. Cejtil jsem naprostý odpuštění. (odkazuje na písničku Blázen)
A kdo tě dovedl k hudbě? Také rodiče, nebo ses o ni v určitém životním momentě začal zajímat sám?
Já vlastně ani nevím. Vždycky mě hudba strašně bavila, od mala jsem hrál na bicí a hudba pro mě vždycky měla přednost. Odjakživa jsem věděl, že chci dělat hudbu.
Kdo je tvým hudebním idolem?
Můj hudební idol je rapper Lec Rae. Je Američan a v podstatě se snažím o stejnou věc jako on, s tím rozdílem, že on to dělá na vyšší úrovni a vyhrává ceny Grammy. Zvěstuje evangelium a je vzorem pro spoustu mladejch lidí po celým světě skrze hudbu.
A po kolikáté jsi u nás ve Varnsdorfu?
Já jsem ve Varnsdorfu byl nespočetněkrát. Jsem tu jako doma, protože tu mám lidi, který mně pomáhají s hudbou a mám tu základnu. Točím tu klipy a moc rád tu trávím čas, koncerty, to je pro mě jen takový bonus. Jinak sem jezdím především kvůli lidem.
Co tě k psaní písniček inspiruje?
K psaní písniček mě inspirují moje vlastní zkušenosti. Co se děje v mým životě, moje pocity. Je to pro mě vyjádření, víš, já se neumím moc dobře vyjadřovat, když mluvím, ale dokážu se vyjádřit, když skládám hudbu. Hudba ve mně vyvolává určité emoce, když skládám, a ty emoce já pak zapisuju a nahrávám. Třeba písnička „Blázen“, to je zrovna o tom, jak jsem se obrátil v těch osmnácti zpátky k Bohu.
Jak vnímáš letošní sedmnáctý listopad?
Myslíš to, jak v Praze stáli lidi s červenýma kartama? Každopádně, já jsem pana Zemana nevolil, ale zase nejsem nějaký extrémista, který by šel na náměstí zvedat červený karty, protože já si nedokážu sebe představit jako prezidenta. Mě přijde, že se Češi dokážou semknout, jen na základě nenávisti k nějaký osobě nebo skupině lidí a to je prostě hrozně jednoduchý.
V jedné písničce jsi zpíval: „Nepotřebuju bejt slavnej, nejsem Karel Gott“. Jaký na tebe má svět showbyznysu vliv?
Hele, to je sranda. Tuhle písničku (Sebestředně Kalwich) jsem nahrál těsně předtím, než jsem s Karlem Gottem vystupoval v Lucerně. Ale já ti to řeknu jednoduše, primárně si vůbec nejdu za slávou, ale hudbou, kterou dělám, mířím spíš k Bohu. Cítím to jako svý poslání, protože si myslím, že křesťani dělající hudbu v showbyznysu chyběj.
Co nějaké tvé sny do budoucna?
Chtěl bych studovat hudbu a chtěl bych se setkat s mým vzorem Lec Raem.
A co ty a sport?
No, hraju fotbal a pracuju v mezinárodní organizaci, díky které mám možnost šířit evangelium skrze fotbal celosvětově a je to děsně skvělý. Byl jsem díky tomu i v Americe, trénoval jsem tam malý děti a fotbal je něco, co mě fakt baví.
Fotografie pořizovala Pája Váchová:
